¹V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:

¹Tiste dni, ko je bilo zopet vse polno ljudstva pri njem in niso imeli kaj jesti, pokliče Jezus učence svoje in jim reče:

²Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.

²Ljudstvo se mi smili, ker že tri dni so pri meni in nimajo kaj jesti;

³A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.

³in če jih pustim lačne na njih dom, obnemorejo na poti; in nekateri od njih so prišli od daleč.

⁴Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?

⁴Pa mu odgovore učenci: Odkod bi jih mogel kdo tu v puščavi nasititi s kruhom?

⁵I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.

⁵In vpraša jih: Koliko imate hlebov? Oni pa reko: Sedem.

⁶I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.

⁶In zapove ljudstvu, naj posedejo po tleh. In vzame sedmere hlebe, zahvali, prelomi in podaje učencem svojim, naj polože prednje; in oni polagajo pred ljudstvo.

⁷A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.

⁷In imeli so nekaj ribic; in blagoslovi jih in reče, naj polože tudi te prednje.

⁸I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.

⁸In jedli so in se nasitili; in pobrali so ostanke koscev sedem košev.

⁹Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.

⁹Bilo jih je pa kake štiri tisoč. In jih razpusti.

¹⁰Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.

¹⁰In precej stopi v ladjo z učenci svojimi in pride v okraj Dalmanutski.

¹¹I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

¹¹In farizeji izidejo in se začno ž njim prepirati, in so ga izkušali ter zahtevali od njega znamenje z neba.

¹²A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.

¹²In vzdihnivši v duhu svojem, reče: Kaj zahteva ta rod znamenja? Resnično vam pravim: Ne bo se dalo znamenje temu rodu.

¹³A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.

¹³In pusti jih ter stopi zopet v ladjo in odide na drugo stran.

¹⁴I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.

¹⁴In pozabili so vzeti kruha in niso imeli več nego en hleb s seboj v ladji.

¹⁵Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.

¹⁵Naroča jim pa, govoreč: Glejte, varujte se kvasu farizejskega in kvasu Herodovega.

¹⁶I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.

¹⁶In premišljajo sami pri sebi in govore: To pravi, ker kruha nimamo.

¹⁷A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?

¹⁷In ko Jezus to opazi, jim reče: Kaj premišljujete, da nimate kruha? ali še niste spoznali in še ne umejete? ali vam je še okamenelo srce?

¹⁸Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,

¹⁸Oči imate, in ne vidite? ušesa imate, in ne slišite? in ne pomnite li?

¹⁹Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.

¹⁹Ko sem pet hlebov razlomil med pet tisoč ljudi, koliko polnih košev ste nabrali drobtin? Reko mu: Dvanajst.

²⁰A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.

²⁰Ko sem jih pa sedem med štiri tisoč, koliko polnih pletenic ste nabrali drobtin? In reko mu: Sedem.

²¹I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?

²¹In jim reče: Ali še ne umejete?

²²I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.

²²In pridejo v Betsaido. In pripeljejo mu slepca in ga prosijo, naj se ga dotakne.

²³I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.

²³In prime slepca za roko in ga pelje ven iz vasi ter pljune v oči njegove, in položivši roke nanj, ga vpraša, če kaj vidi?

²⁴A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.

²⁴In izpregleda ter reče: Vidim ljudi, kajti kakor drevesa jih vidim, da okoli hodijo.

²⁵Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.

²⁵Potem mu zopet položi roke na oči, in on vidi razločno, in je ozdravel in videl bistro vse.

²⁶I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.

²⁶In ga odpravi na dom njegov, rekoč: Nikar ne hodi v vas!

²⁷Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?

²⁷In odide Jezus in učenci njegovi v vasi Cesareje Filipove, in po poti vpraša učence svoje, rekoč jim: Kdo pravijo ljudje, da sem jaz?

²⁸Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.

²⁸Oni mu pa povedo, rekoč: Janez Krstnik, in drugi: Elija, drugi pa: eden od prorokov.

²⁹Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.

²⁹In jih vpraša: Kdo pa pravite vi, da sem jaz? Peter odgovori in mu reče: Ti si Kristus.

³⁰I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.

³⁰In zapreti jim, naj nikomur ne pripovedujejo o njem.

³¹I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.

³¹In začne jih učiti, da mora Sin človekov mnogo pretrpeti in biti zavržen od starejšin in višjih duhovnikov in pismarjev in umorjen biti in v treh dneh od smrti vstati.

³²Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.

³²In to besedo je govoril prostosrčno. In Peter ga potegne na stran in ga začne odvračati.

³³Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.

³³On pa se obrne in pogleda učence svoje in zapreti Petru in reče: Poberi se od mene, satan! ker ne misliš, kar je Božjega, ampak kar je človeškega.

³⁴A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.

³⁴In pokliče ljudstvo z učenci svojimi ter jim reče: Kdor hoče za menoj iti, naj zataji samega sebe in vzame križ svoj nase in gre za menoj.

³⁵Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.

³⁵Kajti kdorkoli hoče življenje svoje ohraniti, ga izgubi, kdor pa izgubi življenje svoje zaradi mene in evangelija, ta ga ohrani.

³⁶Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?

³⁶Kaj namreč pomaga človeku, če ves svet pridobi, duši svoji pa škoduje?

³⁷Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?

³⁷Kajti kaj more dati človek v zameno za dušo svojo?Zakaj kdor se sramuje mene in besed mojih v tem prešeštnem in grešnem rodu, sramoval se bo tudi Sin človekov njega, kadar pride v slavi Očeta svojega s svetimi angeli.

³⁸Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.

³⁸Zakaj kdor se sramuje mene in besed mojih v tem prešeštnem in grešnem rodu, sramoval se bo tudi Sin človekov njega, kadar pride v slavi Očeta svojega s svetimi angeli.