¹I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

¹In snidejo se pri njem farizeji in nekateri pismarji, ki so prišli iz Jeruzalema.

²A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.

²Ti so videli nekatere učencev njegovih, da jedo kruh z nečistimi, to je z neumitimi rokami.

³Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

³Farizeji in vsi Judje namreč ne jedo, dokler si skrbno ne umijejo rok, izpolnjujoč izročilo starih [Ali: starejšin.];

⁴A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

⁴in kadar pridejo s trga, ne jedo, dokler se ne umijejo; in mnogo drugih reči je, ki so jih sprejeli in jih izpolnjujejo: umivanje kupic in vrčev in kotlov in stolov.

⁵Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

⁵In vprašajo ga farizeji in pismarji: Zakaj se učenci tvoji ne ravnajo po izročilu starih, ampak jedo kruh z nečistimi rokami?

⁶On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

⁶On pa jim reče: Dobro je prorokoval Izaija o vas hinavcih, kakor je pisano: „To ljudstvo me z ustnicami spoštuje, njih srce pa je daleč od mene;

⁷Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

⁷ali zastonj me časté, učeč nauke, zapovedi človeške“.

⁸Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.

⁸Opustivši zapoved Božjo, izpolnjujete postave človeške.

⁹I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.

⁹In jim reče: Lepo zametujete zapoved Božjo, da ohranite izročilo svoje.

¹⁰Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

¹⁰Mojzes namreč je rekel: „Spoštuj očeta svojega in mater svojo“ in: „Kdor preklinja očeta ali mater, naj umre“.

¹¹Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,

¹¹Vi pa pravite: Če reče kdo očetu ali materi: S čimer bi ti jaz pomagal, bodi korban (to je: daritev) –

¹²A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,

¹²njemu ne pustite ničesar več storiti očetu svojemu ali materi svoji.

¹³Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

¹³Tako podirate veljavo besede Božje z izročilom svojim, ki ste ga izročili; in mnogo temu podobnih reči počenjate.

¹⁴I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

¹⁴In pokliče k sebi zopet ljudstvo ter jim reče: Poslušajte me vsi ter umejte!

¹⁵Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

¹⁵Nič ne more človeka oskruniti, kar od zunaj prihaja vanj, marveč to, kar izhaja iz njega, oskrunja človeka.

¹⁶Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

¹⁶Če ima kdo ušesa, da sliši, naj sliši!

¹⁷A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

¹⁷In ko odide od ljudstva v hišo, ga vprašajo učenci njegovi o tej priliki.

¹⁸I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?

¹⁸Pa jim reče: Ali ste tudi vi tako nerazumni? Ne umete li, da ga vse to, kar od zunaj prihaja v človeka, ne more oskruniti?

¹⁹Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

¹⁹ker ne gre v srce njegovo, ampak v trebuh in izhaja ven. S tem je proglasil za čiste vse jedi [Ali: in gre ven po naravni poti, ki čisti vse jedi.].

²⁰Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.

²⁰Reče pa: Kar iz človeka izhaja, to ga skruni.

²¹Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

²¹Kajti od znotraj, iz srca človeškega, izhajajo hudobne misli, nečistosti, tatvine, uboji,

²²Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

²²prešeštva, lakomnost, hudobnost, zvijača, požrešnost, nevoščljivo oko, preklinjanje Boga, napuh, nespametnost.

²³Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.

²³Vse te hudobne reči izhajajo od znotraj in skrunijo človeka.

²⁴A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

²⁴In vstane in odide odtod, v kraje tirske in sidonske. In ko je stopil v hišo, ni hotel, da bi kdo zvedel o njem, ali ni se mogel prikriti.

²⁵Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

²⁵Ampak precej, ko je slišala o njem, pride žena, katere hčerka je imela nečistega duha, in mu pade pred noge.

²⁶(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

²⁶Bila pa je žena Grkinja, Sirofeničanka po rodu. In ga prosi, naj izžene zlega duha iz njene hčere.

²⁷Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

²⁷Jezus pa ji reče: Pusti, da se poprej nasitijo otroci; kajti ni lepo, da se vzame kruh otrokom in se vrže psičkom.

²⁸A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

²⁸Ona pa odgovori in mu reče: Da, Gospod, tudi psički pod mizo jedo od drobtinic otrok.

²⁹I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

²⁹In ji reče: Zavoljo te besede pojdi; zli duh je odšel iz tvoje hčere.

³⁰I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

³⁰In odide na svoj dom ter najde otroka ležečega na postelji, in zli duh je bil odšel.

³¹Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

³¹In zopet odide iz tirskih krajev in pride skozi Sidon h Galilejskemu morju sredi po pokrajini Deseteromestja.

³²I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

³²In pripeljejo mu gluhega, ki je nerazločno govoril, ter ga prosijo, naj bi položil nanj roko.

³³A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

³³In vzame ga na stran od množice, mu položi prste svoje v ušesa in pljune in se dotakne jezika njegovega,

³⁴A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

³⁴in pogledavši na nebo, vzdihne in mu veli: Efata, to je: Odpri se!

³⁵A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

³⁵In odpro se ušesa njegova in razveže se vez jezika njegovega, in razločno je govoril.

³⁶I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.

³⁶In zapove jim, naj nikomur ne povedo; čim bolj jim je pa prepovedoval, tem bolj so razglaševali.In presilno so se čudili, govoreč: Vse je prav storil; tudi gluhe napravlja, da slišijo, in neme, da govoré.

³⁷A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

³⁷In presilno so se čudili, govoreč: Vse je prav storil; tudi gluhe napravlja, da slišijo, in neme, da govoré.