¹I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.

¹In gre odtod in pride v domovino svojo, in spremljajo ga učenci njegovi.

²A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?

²In ko pride sobota, začne učiti v shodnici; in mnogi poslušalci so strmeli, govoreč: Odkod temu to? in: Kakšna je ta modrost, ki mu je dana? in toliki čudeži se vrše po rokah njegovih!

³Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.

³Ali ni ta tesar, sin Marijin in brat Jakobov in Jozejev in Judov in Simonov? in niso li sestre njegove tu pri nas? In pohujševali so se nad njim.

⁴I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.

⁴Jezus jim pa reče: Nikjer ni prorok brez časti, razen v domovini svoji in pri rodbini svoji in na domu svojem.

⁵I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.

⁵In ni mogel ondi nobenega čudeža storiti, razen da je le malo bolnikov, položivši nanje roke, ozdravil.

⁶I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.

⁶In čudil se je njih neveri. In hodil je po vaseh v okolišu in učil.

⁷A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.

⁷In pokliče k sebi dvanajstere in jih začne razpošiljati po dva in dva, in da jim oblast nad nečistimi duhovi,

⁸A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,

⁸in zapove jim, naj ničesar ne jemljo na pot razen same palice: ne torbe, ne kruha, ne denarja v pasu,

⁹Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.

⁹ampak da naj si obujejo opanke, in veli: ne oblačite dveh sukenj.

¹⁰A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.

¹⁰In jim reče: Kjerkoli pridete v hišo, tam ostanite, dokler ne pojdete odondod naprej.

¹¹A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.

¹¹In v katerem mestu vas ne bi sprejeli in ne poslušali, odondod grede si otresite prah izpod nog njim v pričevanje.

¹²Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.

¹²In ko so odšli, so oznanjevali ljudem, naj se izpokore,

¹³A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.

¹³in so izganjali mnoge zle duhove in mazali z oljem mnoge bolnike in jih ozdravljali.

¹⁴A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.

¹⁴In kralj Herod zasliši o tem, kajti ime njegovo se je bilo razglasilo, in reče: Janez Krstnik je vstal iz mrtvih in zato delujejo čudežne moči v njem.

¹⁵Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.

¹⁵Drugi pa pravijo: Elija je; a drugi: prorok je, kakor eden izmed starih prorokov.

¹⁶To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.

¹⁶Ko pa sliši to Herod, reče: Janez, ki sem ga jaz dal obglaviti, je vstal.

¹⁷Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.

¹⁷Kajti ta Herod je bil poslal ujet Janeza ter ga vklenil v ječi zavoljo Herodiade, svojega brata Filipa žene; bil se je ž njo namreč oženil.

¹⁸Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.

¹⁸Janez pa je dejal Herodu: Ni ti dovoljeno, imeti svojega brata ženo.

¹⁹Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.

¹⁹Herodiada pa ga je zalezovala in hotela umoriti, pa ga ni mogla.

²⁰Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.

²⁰Zakaj Herod se je bal Janeza, vedoč, da je pravičen in svet mož, ter ga je varoval; in marsikaj je storil, kakor mu je on rekel, in rad ga je poslušal.

²¹A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,

²¹In je napočil prikladen dan: ko je Herod v spomin svojega rojstva napravil večerjo svojim velikašem in stotnikom in galilejskim prvakom,

²²A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.

²²je prišla noter njena, Herodiadina, hči in je plesala, ter se je prikupila Herodu in gostom. Kralj pa reče dekletu: Prosi me, karkoli hočeš, in dam ti.

²³I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.

²³In ji priseže: Karkoli me poprosiš, ti dam, do polovice kraljestva svojega.

²⁴Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.

²⁴Ona pa gre ven in reče materi svoji: Kaj naj si izprosim? Ta pa reče: Glavo Janeza Krstnika.

²⁵A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.

²⁵In gre precej jadrno h kralju in ga zaprosi, rekoč: Hočem, da mi daš pri tej priči v skledi glavo Janeza Krstnika.

²⁶Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.

²⁶In kralj postane silno žalosten, toda zavoljo prisege in gostov ji ni hotel odreči.

²⁷I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.

²⁷In precej pošlje kralj vojaka iz straže svoje in ukaže prinesti glavo njegovo. Ta pa odide in mu odseka v ječi glavo,

²⁸A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.

²⁸in prinese glavo njegovo v skledi in jo da dekletu, a dekle jo da materi svoji.

²⁹To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.

²⁹In ko so to slišali učenci njegovi, pridejo in vzemo truplo njegovo ter ga polože v grob.

³⁰Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.

³⁰In snidejo se apostoli pri Jezusu in mu sporočé vse, kar so storili in kar so ljudi naučili.

³¹I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.

³¹In jim reče: Pojdite sami na samoten kraj in malo počijte. Kajti bilo jih je veliko, ki so prihajali in odhajali, da še jesti niso utegnili.

³²I plavili se až na pusté místo soukromí.

³²Ter odidejo na ladji v samoten kraj sami.

³³A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.

³³In mnogi jih vidijo odhajati, in ko spoznajo, kam so namenjeni, hitro odrinejo tja peš iz vseh mest in jih še prehité.

³⁴Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.

³⁴In ko stopi Jezus z ladje, zagleda veliko množico, in se mu zasmilijo, zakaj bili so kakor ovce, ki nimajo pastirja. In začne jih učiti mnogo reči.

³⁵A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,

³⁵In ko je bila ura že pozna, pristopijo k njemu učenci njegovi in reko: Kraj je samoten in ura že pozna;

³⁶Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.

³⁶razpusti jih, da odidejo v dvore in vasi, ki so naokoli, ter si kupijo kaj za jed.

³⁷On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?

³⁷On pa odgovori in jim reče: Dajte jim vi jesti. Pa mu reko: Ali naj gremo in kupimo za dvesto denarjev kruha ter jim damo jesti?

³⁸I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.

³⁸On jim pa reče: Koliko hlebov imate? Pojdite in poglejte! In ko so izvedeli, reko: Pet in dve ribi.

³⁹I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.

³⁹In jim ukaže, naj jih posadé vse zaporedoma, omizje za omizjem, po zeleni travi.

⁴⁰I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.

⁴⁰In posedejo v skupinah po sto in po petdeset.

⁴¹A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.

⁴¹In vzame petere hlebe in tisti dve ribi in se ozre v nebo in jih blagoslovi, ter razlomi hlebe in podaje učencem svojim, naj polože prednje; tudi dve ribi razdeli vsem.

⁴²I jedli všickni, a nasyceni jsou.

⁴²In vsi so jedli in se nasitili.

⁴³Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.

⁴³In pobrali so koscev dvanajst polnih košev in ostankov od rib.

⁴⁴A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.

⁴⁴In bilo jih je, ki so jedli hlebe, kakih pet tisoč mož.

⁴⁵A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.

⁴⁵In precej prisili učence svoje, naj stopijo v ladjo in se naprej prepeljejo proti Betsaidi, dokler on razpusti množico.

⁴⁶A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.

⁴⁶In poslovivši se od njih, odide na goro molit.

⁴⁷A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.

⁴⁷In ko se zvečeri, je ladja sredi morja in on sam na kopnem.

⁴⁸A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.

⁴⁸In zagleda jih, da se mučijo z veslanjem; pihal jim je namreč veter nasproti. In okoli četrte straže po noči pride k njim, hodeč po morju; in hotel je iti mimo njih.

⁴⁹Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.

⁴⁹Oni pa, videč ga, da hodi po morju, menijo, da je prikazen, in zakričé;

⁵⁰(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

⁵⁰vsi so ga namreč zagledali in se prestrašili. In precej jih ogovori in jim reče: Srčni bodite, jaz sem, ne bojte se!

⁵¹I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.

⁵¹In stopi k njim v ladjo, in veter utihne. In presilno so se sami v sebi zavzemali;

⁵²Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.

⁵²kajti po tem, kar se je zgodilo pri hlebih, še niso prišli k spoznanju, temuč njih srce je odrevenelo.

⁵³A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.

⁵³In ko se prepeljejo, pridejo na kopno v Genezaret in potisnejo ladjo h kraju.

⁵⁴A když vyšli z lodí, hned jej poznali.

⁵⁴In ko stopijo z ladje, ga ljudje precej spoznajo,

⁵⁵A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.

⁵⁵ter obletajo vso tisto okolico in začno na posteljah prinašati bolnike tja, kjer so slišali, da biva.In kamorkoli je prišel, v vasi ali v mesta ali v sela, so po ulicah pokladali bolnike in ga prosili, da bi se smeli kotekniti le roba njegove obleke; in katerikoli so se ga doteknili, so ozdraveli.

⁵⁶A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.

⁵⁶In kamorkoli je prišel, v vasi ali v mesta ali v sela, so po ulicah pokladali bolnike in ga prosili, da bi se smeli kotekniti le roba njegove obleke; in katerikoli so se ga doteknili, so ozdraveli.