¹Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.

¹In pridejo na drugo stran morja, v pokrajino Gerazenov.

²A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.

²In precej, ko stopi iz ladje, ga sreča človek iz grobov, ki je imel nečistega duha

³Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,

³in mu je bilo prebivališče po grobih; in tudi z verigo ga ni mogel nihče več zvezati;

⁴Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.

⁴bil je namreč velikokrat zvezan z oklepi in verigami, pa je verige potrgal in oklepe razdrobil, in nihče ga ni mogel ukrotiti;

⁵A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.

⁵in vedno, po noči in po dnevi, je bival po gorah in po grobih ter kričal in se bil s kamenjem.

⁶Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,

⁶Ko pa ugleda Jezusa oddaleč, priteče ter se mu prikloni

⁷A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.

⁷in na ves glas kričeč, reče: Kaj imam s teboj, Jezus, Sin Boga Najvišjega? Zaklinjam te pri Bogu, ne muči me!

⁸(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)

⁸Pravil mu je namreč: Izidi, nečisti duh, iz tega človeka!

⁹I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.

⁹In ga vpraša: Kako ti je ime? In mu reče: Legijon mi je ime, ker nas je mnogo.

¹⁰I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.

¹⁰In prosi ga zelo, naj jih ne izžene iz tega kraja.

¹¹Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.

¹¹Bila je pa tam pri gori velika čreda svinj, ki so se pasle.

¹²I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.

¹²In zaprosijo ga, rekoč: Pošlji nas v te svinje, da gremo vanje.

¹³I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.

¹³In Jezus jim dovoli. In nečisti duhovi izidejo in gredo v svinje, in zakadi se čreda, kakih dvatisoč, z brega v morje, ter potonejo v morju.

¹⁴Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.

¹⁴In njih pastirji pobegnejo in oznanijo to v mestu in po deželi. In prebivalci gredo pogledat, kaj bi bilo to, kar se je zgodilo.

¹⁵I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.

¹⁵In pridejo k Jezusu in ugledajo obsedenca, da sedi in je oblečen in pameten, tistega, ki je imel legijon; in preplašijo se.

¹⁶A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.

¹⁶In tisti, ki so videli, jim pripovedujejo, kako se je zgodilo obsedencu, in o svinjah.

¹⁷Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.

¹⁷In začno ga prositi, naj odide iz njih krajev.

¹⁸A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.

¹⁸In ko stopi v ladjo, ga zaprosi oni, ki je bil obseden, da sme ostati ž njim.

¹⁹Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.

¹⁹Jezus pa mu ne dopusti, ampak mu reče: Pojdi na svoj dom k svojcem in oznani jim, koliko ti je storil Gospod in kako se te je usmilil.

²⁰I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.

²⁰In odide in začne oznanjevati po Deseteromestju, koliko mu je storil Jezus; in vsi so se čudili.

²¹A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.

²¹In ko se prepelje Jezus v ladji zopet na drugo stran, se zbere pri njem velika množica; in bil je pri morju.

²²A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,

²²In glej, eden načelnikov shodnice, po imenu Jair, pride, in ko ga ugleda, mu pade pred noge

²³A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.

²³in ga zelo prosi, rekoč: Hčerka mi umira, pridi, položi nanjo roke, da ozdravi in živi.

²⁴I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.

²⁴In odide ž njim; in velika množica ga spremlja in ga stiskajo.

²⁵(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,

²⁵In žena, ki je imela krvotok dvanajst let

²⁶A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,

²⁶in je veliko pretrpela od mnogih zdravnikov in potrošila vse svoje, pa ji ni nič pomagalo, ampak še huje je bilo:

²⁷Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.

²⁷pride, ko je slišala o Jezusu, med množico odzadaj in se dotakne obleke njegove.

²⁸Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.

²⁸Reče si namreč: Če se dotaknem le obleke njegove, ozdravim.

²⁹A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.

²⁹In precej usahne vir krvi njene, in čuti v telesu, da je ozdravela od svoje nadloge.

³⁰A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?

³⁰In Jezus precej spozna pri sebi, da je šla moč iz njega, in obrnivši se med množico, reče: Kdo se je dotaknil moje obleke?

³¹I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

³¹In reko mu učenci njegovi: Saj vidiš ljudstvo, da te stiska, pa praviš: Kdo se me je dotaknil?

³²I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.

³²In ozira se okoli, da bi ugledal tisto, ki je to storila.

³³Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.

³³Žena pa, vedoč, kaj se ji je zgodilo, uplašena in trepetaje pristopi in pade pred njim in mu pove vso resnico.

³⁴On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)

³⁴On ji pa reče: Hči, vera tvoja te je rešila; pojdi v miru in bodi zdrava od nadloge svoje.

³⁵A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?

³⁵Ko še govori, pridejo od načelnika shodnice, rekoč: Hči tvoja je umrla, čemu še nadleguješ učenika?

³⁶Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.

³⁶Jezus pa zasliši to besedo, ko so jo povedali, in reče načelniku shodnice: Ne boj se, le veruj!

³⁷I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.

³⁷In ne pusti, da bi ga kdo spremljal, razen Peter in Jakob in Janez, Jakobov brat.

³⁸I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.

³⁸In pridejo v hišo načelnikovo, in vidi hrupno zmešnjavo ter da silno jokajo in žalujejo.

³⁹I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.

³⁹In ko vnide, jim reče: Kaj hrumite in jokate? Deklica ni umrla, marveč spi!

⁴⁰I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.

⁴⁰A oni se mu posmehujejo. On pa izžene vse in vzame s seboj otrokovega očeta in mater in svoje spremljevalce ter gre noter, kjer je deklica ležala.

⁴¹A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.

⁴¹In prijemši deklico za roko, ji veli: Talita kumi, to se pravi: Deklica, pravim ti, vstani!

⁴²A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.

⁴²In precej vstane deklica in hodi; imela je namreč dvanajst let. In precej se začudijo na vso moč.In zapove jim strogo, da nihče ne zve tega, in naroči, naj ji dado jesti.

⁴³A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.

⁴³In zapove jim strogo, da nihče ne zve tega, in naroči, naj ji dado jesti.