¹A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

¹In zopet začne učiti ob morju. In zbere se pri njem tako velika množica, da mora stopiti v ladjo in sedeti v njej na morju; in vsa množica se razpostavi kraj morja po tleh.

²I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

²In mnogo jih je učil v prilikah in jim pravil v poučevanju svojem:

³Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

³Poslušajte! Glej, sejalec gre sejat.

⁴I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.

⁴In zgodi se, ko seje, da pade nekaj zrnja poleg ceste, in prilete ptice in ga pozobljejo.

⁵A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.

⁵A drugo pade na skalnata tla, kjer nima veliko prsti, in precej požene, ker nima globoke zemlje.

⁶A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

⁶Ko pa vzide solnce, uvene, in ker nima korenine, usahne.

⁷A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

⁷In drugo pade v trnje, in trnje vzraste in ga uduši, in ne prinese sadu.

⁸Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

⁸In drugo pade na dobro zemljo, in prinaša sad, ki raste in se množi in rodi po tridesetero in po šestdesetero in po stotero.

⁹I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

⁹In reče: Kdor ima ušesa, da sliši, naj sliši!

¹⁰A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

¹⁰In ko je bil sam, ga vprašajo tisti, ki so bili pri njem z dvanajsterimi, po prilikah.

¹¹I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,

¹¹In jim reče: Vam je dana skrivnost kraljestva Božjega, onim pa, ki so zunaj, se vse godi v prilikah,

¹²Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

¹²da „gledajoč vidijo, pa ne spoznajo, ter poslušajoč slišijo, pa ne razumejo: da se ne bi kdaj izpreobrnili, in bilo bi jim odpuščeno“.

¹³I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

¹³In jim reče: Ne umete li te prilike? In kako boste vse prilike umeli?

¹⁴Rozsevač, ten slovo rozsívá.

¹⁴Sejalec seje besedo.

¹⁵Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

¹⁵Ti so pa, ki so poleg ceste: kjer se seje beseda, in ko jo slišijo, precej pride satan in vzame besedo, ki je posejana vanje.

¹⁶A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

¹⁶In enako so ti, pri katerih je posejano na skalnata tla: ko slišijo besedo, jo precej z veseljem sprejmo;

¹⁷Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.

¹⁷pa nimajo korenine v sebi, temuč so nestanovitni; ko potem nastane stiska ali preganjanje zaradi besede, se precej pohujšajo.

¹⁸A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,

¹⁸In drugi so, pri katerih je posejano v trnje: tisti, ki besedo slišijo,

¹⁹Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.

¹⁹pa skrbi tega sveta in slepilo bogastva in želje po drugih rečeh se prikradejo in zaduše besedo in ostane brez sadu.

²⁰Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

²⁰In ti so, pri katerih je na dobro zemljo posejano: ki besedo poslušajo in sprejemajo ter prinašajo sad, trideseteren, šestdeseteren in stoteren.

²¹Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

²¹In jim reče: Se li mar prinaša sveča, da se postavi pod mernik ali pod posteljo? A ne, da se postavi na svečnik?

²²Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.

²²Kajti nič ni skritega, kar se ne bi razodelo, in nič ni tako skrivnega, da ne bi prišlo na svetlo.

²³Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

²³Če ima kdo ušesa, da sliši, naj sliši!

²⁴I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

²⁴In jim reče: Pomislite, kaj slišite! S kakršno mero merite, se odmeri vam in še pridene se vam.

²⁵Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

²⁵Kajti kdor ima, se mu bo dalo, a kdor nima, se mu odvzame tudi to, kar ima.

²⁶I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

²⁶In reče: Tako je s kraljestvom Božjim, kakor če človek vrže seme v zemljo,

²⁷A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.

²⁷in spi in vstaja po noči in po dnevi, in seme poganja in raste, da on ne ve kako.

²⁸Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

²⁸Zemlja sama od sebe rodi sad: najprej steblo, potem klas, potem polno pšenico v klasu.

²⁹A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

²⁹Ko pa sad dozori, precej pošlje srp, kajti prišla je žetev.

³⁰I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

³⁰In reče: S čim naj primerjamo kraljestvo Božje? ali v kakšni priliki naj ga upodobimo?

³¹Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

³¹Ono je kakor gorčično zrno, ki je, ko se vseje v zemljo, manjše od vseh semen na zemlji,

³²Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

³²a ko je vsejano, raste in postane večje od vseh zelišč, in poganja velike veje, da morejo ptice nebeške gnezditi pod senco njegovo.

³³A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

³³In v mnogih takih prilikah jim je govoril besedo, v kolikor so jo mogli poslušati.

³⁴A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

³⁴Brez prilike pa jim ni govoril, a na samem je učencem svojim razlagal vse.

³⁵I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

³⁵In jim reče tisti dan, ko se je zvečerilo: Prepeljimo se na oni kraj.

³⁶A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

³⁶In pusté množico ter ga vzemo s seboj, kakor je bil v ladji; tudi druge ladjice so bile ž njim.

³⁷Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.

³⁷Kar nastane velik vihar, in valovi so se zaganjali v ladjo, da se je že napolnjevala.

³⁸A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

³⁸In on je bil na krmi, speč na blazini; in ga zbude in mu reko: Učenik, ali ti nič ni mar, da pogibljemo?

³⁹I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

³⁹In prebudivši se, zapreti vetru in reče morju: Umolkni, pomiri se! In preneha veter, in nastane velika tihota.

⁴⁰I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?

⁴⁰In jim reče: Kaj ste tako plašni? ali še nimate vere?In velik strah jih obide, in govore med seboj: Kdo vendar je ta, da sta mu celo veter in morje pokorna?

⁴¹I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

⁴¹In velik strah jih obide, in govore med seboj: Kdo vendar je ta, da sta mu celo veter in morje pokorna?