¹A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře.

¹Tisti dan pa je Jezus šel iz hiše in sedel pri morju.

²I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.

²In zbere se pri njem veliko ljudstva, toliko, da stopi v ladjo in sede, in vsa množica je stala na bregu.

³I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

³In govori jim v prilikah mnogo in pravi: Glej, sejalec je šel sejat.

⁴A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.

⁴In ko seje, pade nekaj zrnja poleg ceste, in prileté ptice in ga pozobljejo.

⁵Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země.

⁵Drugo pa pade na skalnata tla, kjer nima veliko prsti, in precej požene, ker nima globoke zemlje.

⁶Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla.

⁶Ko pa vzide solnce, uvene, in ker nima korenine, usahne.

⁷Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je.

⁷Drugo pa pade med trnje, in trnje zraste ter ga zaduši.

⁸A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.

⁸Drugo pa pade na dobro zemljo in prinaša sad, nekatero po sto zrn, nekatero po šestdeset, nekatero po trideset.

⁹Kdo má uši k slyšení, slyš.

⁹Kdor ima ušesa, da sliši, naj sliši!

¹⁰Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?

¹⁰In učenci pristopijo in mu reko: Zakaj jim v prilikah govoriš?

¹¹On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.

¹¹On pa odgovori in jim reče: Ker vam je dano, da spoznate skrivnosti nebeškega kraljestva, njim pa ni dano.

¹²(Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.)

¹²Kajti kdor ima, mu bode dano in preobilno bo imel, kdor pa nima, se mu odvzame tudi to, kar ima.

¹³Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí.

¹³Zato jim govorim v prilikah, ker gledajoč ne vidijo in poslušajoč ne slišijo in ne umejo.

¹⁴A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.

¹⁴In na njih se izpolnjuje prorokovanje Izaija, katero pravi: „S sluhom boste slišali, a ne boste umeli, in z očmi boste gledali, a ne boste videli.

¹⁵Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili, aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil.

¹⁵Kajti temu ljudstvu je srce okamenelo, in z ušesi težko slišijo, in oči svoje so zatisnili: da ne bi kdaj videli z očmi in slišali z ušesi in umeli s srcem in se izpreobrnili, in bi jih jaz ozdravil“.

¹⁶Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.

¹⁶Blagor pa vašim očem, da vidijo, in vašim ušesom, da slišijo.

¹⁷Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli.

¹⁷Kajti resnično vam pravim, da so mnogi proroki in pravični želeli videti, kar vi vidite, in niso videli, in slišati, kar vi slišite, in niso slišali.

¹⁸Vy tedy slyšte podobenství rozsevače.

¹⁸Čujte torej vi priliko o sejalcu!

¹⁹Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest.

¹⁹Vsakemu, kdor sliši besedo o kraljestvu, pa je ne ume, pride hudobni duh in ukrade, kar je posejano v srcu njegovem; ta je, ki je posejan poleg ceste.

²⁰Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.

²⁰Kdor pa je posejan na skalnatih tleh, ta je, ki besedo posluša in jo precej z veseljem sprejme;

²¹Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší.

²¹toda nima korenine v sebi, temuč je nestanoviten. Kadar pa nastane stiska ali preganjanje zavoljo besede, se precej pohujšuje.

²²Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá učiněno bez užitku.

²²Kdor je pa posejan v trnju, ta je, ki besedo sliši, ali skrb tega sveta in slepilo bogastva uduši besedo in ostane brez sadu.

²³V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý.

²³Kdor je pa posejan na dobro zemljo, ta je, ki besedo sliši in umeje; ta torej rodi sad in donaša nekateri stoteren, nekateri pa šestdeseteren, a nekateri trideseteren.

²⁴Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.

²⁴Drugo priliko jim predloži, govoreč: Nebeško kraljestvo je podobno človeku, ki je posejal dobro seme na njivi svoji.

²⁵Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel.

²⁵Medtem pa, ko so ljudje spali, pride njegov sovražnik in poseje ljuljke med pšenico in odide.

²⁶A když vzrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.

²⁶Ko pa zraste setev in donese sad, se pokaže tudi ljuljka.

²⁷I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol?

²⁷Pridejo pa hišnega gospodarja hlapci in mu reko: Gospod, nisi li dobrega semena posejal na svoji njivi? Odkod je pa prišla vanj ljuljka?

²⁸A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej?

²⁸On pa jim reče: Sovražnik je to storil. Hlapci mu pa reko: Hočeš li torej, da gremo in jo izplevemo?

²⁹On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.

²⁹On pa veli: Ne! da ne bi kdaj, trgaje ljuljko, izrovali ž njo vred pšenice.

³⁰Nechte, ať obé spolu roste až do žni. A v čas žni dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.

³⁰Pustite, naj raste oboje skupaj do žetve, in v čas žetve porečem žanjcem: Poberite najprej ljuljko in zvežite jo v snopke, da se sežge, pšenico pa spravite v žitnico mojo.

³¹Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.

³¹Drugo priliko jim predloži, govoreč: Nebeško kraljestvo je podobno gorčičnemu zrnu, ki ga človek vzame in vseje na njivi svoji.

³²Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.

³²To je res najdrobnejše izmed vseh semen: kadar pa zraste, je večje od zelišč in postane drevo, da prileté ptice nebeške in si delajo gnezda po vejah njegovih.

³³Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.

³³Drugo priliko jim pove: Nebeško kraljestvo je podobno kvasu, ki ga vzame žena in primesi trem mericam moke, dokler se vse ne skvasi.

³⁴Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,

³⁴Vse to je govoril Jezus množicam v prilikah, in brez prilike jim ni govoril,

³⁵Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.

³⁵da se izpolni, kar je rečeno po proroku, ki pravi: „V prilikah odprem usta svoja, pripovedoval bom, kar je skrito od ustanovitve sveta“.

³⁶Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.

³⁶Tedaj razpusti ljudstvo in pride domov. In pristopijo k njemu učenci njegovi, rekoč: Razloži nam priliko o ljuljki na njivi.

³⁷On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka.

³⁷On pa odgovori in reče: Sejalec dobrega semena je Sin človekov.

³⁸A pole jest tento svět, dobré pak símě jsouť synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.

³⁸Njiva pa je svet, a dobro seme, to so sinovi kraljestva, ljuljka pa so sinovi hudobnosti;

³⁹A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, ale žeň jest skonání světa, a ženci jsou andělé.

³⁹sovražnik, ki jo poseva, je hudič; žetev je pa konec sveta, a ženjci so angeli.

⁴⁰Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují, takť bude při skonání světa tohoto.

⁴⁰Kakor torej ljuljko pobirajo in v ognju sežigajo, tako bode na koncu tega sveta.

⁴¹Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,

⁴¹Sin človekov pošlje angele svoje, in pobero iz kraljestva njegovega vse, kar napravlja pohujšanje, in tiste, ki delajo krivico,

⁴²A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

⁴²in jih vržejo v ognjeno peč: tam bo jok in škripanje z zobmi.

⁴³A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.

⁴³Tedaj se bodo svetili pravični kakor solnce v svojega Očeta kraljestvu. Kdor ima ušesa, da sliši, naj sliši!

⁴⁴Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to.

⁴⁴Nebeško kraljestvo je podobno zakladu, skritemu na polju, katerega človek najde in skrije, in od veselja gre in proda vse, kar ima, in kupi tisto polje.

⁴⁵Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel.

⁴⁵Zopet je podobno nebeško kraljestvo kupcu, ki išče lepih biserov.

⁴⁶Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji.

⁴⁶In ko najde eden dragocen biser, gre in proda vse, kar ima, in ga kupi.

⁴⁷Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;

⁴⁷Zopet je nebeško kraljestvo podobno mreži, ki se vrže v morje in zajme rib vsake vrste.

⁴⁸Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali.

⁴⁸Ko se napolni, jo izvlečejo na breg, in sedejo in pobero, kar je dobro, v posode, a kar je slabo, pomečejo proč.

⁴⁹Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,

⁴⁹Tako bode na koncu sveta. Angeli pridejo in ločijo hudobne izmed pravičnih

⁵⁰A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

⁵⁰in jih vržejo v ognjeno peč; tam bo jok in škripanje z zobmi.

⁵¹Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.

⁵¹Reče jim: Ste li vse to razumeli? Reko mu: Da.

⁵²On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.

⁵²On jim pa reče: Zato je vsak pismouk, ki je postal učenec za nebeško kraljestvo, podoben hišnemu gospodarju, ki prinaša iz zaklada svojega staro in novo.

⁵³I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud.

⁵³In zgodi se, ko konča Jezus te prilike, odide odtod.

⁵⁴A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto?

⁵⁴In prišedši v domovino svojo, jih uči v njih shodnici, tako da se zavzemajo in govoré: Odkod temu ta modrost in take moči?

⁵⁵Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?

⁵⁵Ali ni ta tesarjev sin? ali se ne imenuje mati njegova Marija in bratje njegovi Jakob in Jožef in Simon in Juda?

⁵⁶A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?

⁵⁶in niso li vse sestre njegove pri nas? Odkod torej temu vse to?

⁵⁷I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém.

⁵⁷In pohujševali so se nad njim. Jezus pa jim reče: Nikjer ni prorok brez časti, razen v domovini in na domu svojem.In ni storil ondi mnogo čudežev zavoljo njih nevere.

⁵⁸I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.

⁵⁸In ni storil ondi mnogo čudežev zavoljo njih nevere.