¹A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:

¹Tedaj pridejo k Jezusu iz Jeruzalema pismarji in farizeji, govoreč:

²Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

²Zakaj prestopajo učenci tvoji izročilo starih? Ne umivajo si namreč rok, kadar jedo kruh.

³A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?

³On pa odgovori in reče: Zakaj prestopate tudi vi zapoved Božjo zaradi izročila svojega?

⁴Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

⁴Bog je namreč rekel: „Spoštuj očeta svojega in mater“, in: „Kdor kolne očeta ali mater, naj umrje“.

⁵Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.

⁵Vi pa pravite: Če kdo reče očetu ali materi: V daritev bodi, s čimer bi ti jaz pomagal,

⁶A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.

⁶ni več zavezan spoštovati očeta svojega ali matere svoje. In tako ste ovrgli zapoved Božjo zaradi izročila svojega.

⁷Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

⁷Hinavci, dobro je o vas prorokoval Izaija, govoreč:

⁸Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

⁸„To ljudstvo me časti z ustnicami svojimi, njih srce pa je daleč od mene.

⁹Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

⁹Ali zastonj me časté, učeč nauke, zapovedi človeške“.

¹⁰A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

¹⁰In pokliče množico k sebi in jim reče: Poslušajte in umejte!

¹¹Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.

¹¹Ne skruni človeka to, kar prihaja v usta, temuč kar izhaja iz ust, to skruni človeka.

¹²Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

¹²Tedaj pristopijo učenci njegovi in mu reko: Veš li, da so se farizeji, ko so slišali to besedo, spotikali?

¹³A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.

¹³On pa odgovori in reče: Vsaka rastlina, katere ni zasadil Oče moj nebeški, se bo izrovala.

¹⁴Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.

¹⁴Pustite jih! Oni so slepcem slepi vodniki. Če pa slepec slepca vodi, padeta oba v jamo.

¹⁵I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

¹⁵Peter pa odgovori in mu reče: Razloži nam to priliko!

¹⁶Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

¹⁶Jezus pa reče: Ali ste tudi vi še nerazumni?

¹⁷Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?

¹⁷Ne umete li, da gre vse, kar prihaja v usta, v trebuh in se meče ven?

¹⁸Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.

¹⁸Kar pa prihaja iz ust, izhaja iz srca, in to skruni človeka.

¹⁹Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

¹⁹Zakaj iz srca izhajajo hudobne misli, uboji, prešeštva, nečistosti, tatvine, kriva pričevanja, kletvine.

²⁰Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.

²⁰To je, kar oskrunja človeka; jesti pa z neumitimi rokami ne oskrunja človeka.

²¹A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

²¹In Jezus odide odtod in se umakne v okraje tirske in sidonske.

²²A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

²²In glej, žena Kananičanka pride iz teh krajev ter zavpije in reče: Usmili se me, Gospod, sin Davidov; mojo hčer zelo muči zli duh.

²³Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.

²³On ji pa ne odgovori besede. In pristopijo učenci njegovi in ga prosijo, rekoč: Odpravi jo, ker kriči za nami.

²⁴On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

²⁴On pa odgovori in reče: Nisem poslan, razen le k izgubljenim ovcam Izraelove hiše.

²⁵Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

²⁵Ona pa pristopi ter pade pred njim, rekoč: Gospod, pomagaj mi!

²⁶On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

²⁶On pa odgovori in reče: Ni lepo, da se vzame kruh otrokom in se vrže psičkom.

²⁷A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

²⁷Ona pa reče: Da, Gospod, toda tudi psički jedo od drobtinic, ki padajo z mize njih gospodarjev.

²⁸Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

²⁸Tedaj odgovori Jezus in ji veli: O žena, velika je vera tvoja. Zgodi naj se ti, kakor hočeš. In njena hči je ozdravela tisto uro.

²⁹A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

²⁹In Jezus odide odtod in pride h Galilejskemu morju, in stopivši na goro, sede tam.

³⁰I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,

³⁰In pridejo k njemu velike množice, ki so imeli s seboj hrome, slepce, mutce, pohabljene in mnogo drugih, ter jih polože k nogam Jezusovim; in on jih ozdravi,

³¹Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

³¹tako da se ljudstvo začudi, ko vidijo, da mutci govore in pohabljeni so zdravi in hromi hodijo in slepci vidijo; in so slavili Boga Izraelovega.

³²Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

³²Pokliče pa Jezus učence svoje in reče: Ljudstvo se mi smili, ker so že tri dni pri meni in nimajo kaj jesti. A lačnih jih nočem odpraviti, da ne omagajo na poti.

³³I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

³³In reko mu učenci njegovi: Odkod bi mi vzeli v puščavi toliko kruha, da bi nasitili toliko ljudstva?

³⁴I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.

³⁴In reče jim Jezus: Koliko hlebov imate? Oni pa reko: Sedem, in malo ribic.

³⁵I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

³⁵In ukaže množici, naj sedejo po tleh.

³⁶A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.

³⁶In vzame sedmero hlebov in ribe in zahvalivši se, prelomi in da učencem, učenci pa ljudstvu.

³⁷I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

³⁷In jedli so vsi in se nasitili; in pobrali so ostale kosce, polnih sedem košev.

³⁸Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

³⁸Bilo jih je pa, ki so jedli, štiri tisoč, brez žen in otrok.Razpustivši pa ljudstvo, stopi v ladjo in pride v pokrajino Magadansko.

³⁹A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

³⁹Razpustivši pa ljudstvo, stopi v ladjo in pride v pokrajino Magadansko.