¹I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.

¹In zgodi se, ko konča Jezus te besede, da odrine iz Galileje in pride v Judejske kraje onkraj Jordana;

²I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.

²in za njim gredo velike množice, in ozdravi jih ondi.

³I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny?

³In pristopijo k njemu farizeji ter ga izkušajo in mu reko: Ali je dovoljeno človeku, ločiti se od žene svoje iz kakršnegakoli vzroka?

⁴On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je?

⁴On pa odgovori in jim reče: Ali niste brali, da ju je Stvarnik od začetka ustvaril kot moža in ženo

⁵A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.

⁵in je rekel: „Zaradi tega zapusti človek očeta in mater in se pridruži ženi svoji, in ta dva bosta eno meso“.

⁶A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což jest Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

⁶Tako nista več dva, ampak eno meso. Kar je torej Bog združil, naj človek ne razdružuje.

⁷Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí?

⁷Reko mu: Zakaj je torej Mojzes zapovedal dati ločitni list in jo pustiti?

⁸Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.

⁸Reče jim: Mojzes vam je zaradi trdosrčnosti vaše dovolil ločiti se od svojih žen; od začetka pa ni bilo tako.

⁹Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží.

⁹Pravim vam pa: Kdorkoli se loči od žene svoje (razen zavoljo nečistosti) in se oženi z drugo, prešeštvuje; in kdor ločeno vzame, prešeštvuje.

¹⁰Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.

¹⁰Reko mu učenci: Če je taka moževa reč z ženo, ni dobro ženiti se.

¹¹On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.

¹¹On pa jim reče: Te besede ne razumejo vsi, nego samo ti, katerim je dano.

¹²Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.

¹²So namreč skopljenci, ki so se iz materinega telesa tako rodili; in so skopljenci, ki so jih ljudje skopili; in so skopljenci, ki so se sami skopili zavoljo nebeškega kraljestva. Kdor more razumeti, naj razume!

¹³Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se za ně. Učedlníci pak přimlouvali jim.

¹³Tedaj prineso k njemu otročiče, naj položi nanje roke in moli; učenci jih pa okarajo.

¹⁴Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.

¹⁴Jezus pa reče: Pustite otročiče in ne branite jim priti k meni; kajti takih je nebeško kraljestvo.

¹⁵A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud.

¹⁵In položivši nanje roke, odide odtod.

¹⁶A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?

¹⁶In glej, eden pristopi in mu reče: Dobri učenik, kaj dobrega naj storim, da imam večno življenje?

¹⁷A on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázání.

¹⁷On mu pa reče: Kaj mene vprašuješ po dobrem? Eden je, ki je dober. Če pa hočeš priti v življenje, izpolnjuj zapovedi.

¹⁸Dí jemu: Kterých? A Ježíš řekl mu: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví,

¹⁸Vpraša ga: Katere? Jezus pa reče: „Ne ubijaj, ne prešeštvuj, ne kradi, ne pričaj po krivem,

¹⁹Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

¹⁹spoštuj očeta svojega in mater svojo, in ljubi bližnjega svojega kakor samega sebe“.

²⁰Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává?

²⁰Mladenič mu reče: Vse to sem izpolnjeval od mladosti svoje; česa mi je še treba?

²¹Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

²¹Jezus mu veli: Če hočeš biti popoln, pojdi, prodaj, kar imaš, in daj ubogim, in imel boš zaklad v nebesih, ter pridi in hodi za menoj!

²²Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.

²²Ko pa sliši mladenič to besedo, odide žalosten: kajti imel je mnogo premoženja.

²³Tedy Ježíš řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského.

²³Jezus pa reče učencem svojim: Resnično vam pravim, da težko bogatin pride v nebeško kraljestvo.

²⁴A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁴Zopet vam pravim: Laže je velblodu iti igli skozi uho nego bogatinu priti v kraljestvo Božje.

²⁵A uslyšavše to učedlníci jeho, i užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti?

²⁵In ko slišijo to učenci njegovi, se silno zavzemo in reko: Kdo se torej more zveličati?

²⁶A pohleděv na ně Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné.

²⁶Jezus pa jih pogleda in jim reče: Pri ljudeh je to nemogoče, toda pri Bogu je vse mogoče.

²⁷Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to?

²⁷Tedaj odgovori Peter in mu reče: Glej, mi smo zapustili vse in smo šli za teboj; kaj bode torej nam?

²⁸A Ježíš řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

²⁸Jezus jim pa reče: Resnično vam pravim, da boste vi, ki ste šli za menoj, ob prerojenju sveta, ko sede Sin človekov na prestol svoje slave, da boste sedli tudi vi na dvanajst prestolov in sodili dvanajstere rodove Izraelove.

²⁹A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.

²⁹In vsak, kdor je zapustil hiše, ali brate, ali sestre, ali očeta, ali mater, ali otroke, ali njive zavoljo imena mojega, prejme stokrat več in podeduje večno življenje.A mnogi prvi bodo zadnji in zadnji prvi.

³⁰Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.

³⁰A mnogi prvi bodo zadnji in zadnji prvi.