¹Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.

¹Kajti nebeško kraljestvo je podobno hišnemu gospodarju, ki je zgodaj zjutraj odšel najemat delavcev v vinograd svoj.

²Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.

²In pogodivši se z delavci po denarju na dan, jih pošlje v vinograd svoj.

³A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.

³In ko pride ven okoli tretje ure, ugleda druge, da stoje na trgu brez dela,

⁴I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.

⁴in jim reče: Pojdite tudi vi v moj vinograd, in dan vam, kar bo prav.

⁵A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.

⁵In oni odidejo. Ko pride ven zopet ob šesti in deveti uri, stori enako.

⁶Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?

⁶Ko pa pride ven okoli enajste ure, najde druge, da postajajo, in jim reče: Kaj stojite tu ves dan brez dela?

⁷Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.

⁷Reko mu: Ker nas ni nihče najel. In veli jim: Pojdite tudi vi v moj vinograd.

⁸Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.

⁸Ko se je pa zvečerilo, veli gospodar vinogradov oskrbniku svojemu: Pokliči delavce in daj jim plačilo, počenši od zadnjih do prvih.

⁹A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.

⁹In prišedši prejmo tisti, ki so bili najeti okoli enajste ure, po denarju.

¹⁰Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.

¹⁰Ko pa pridejo prvi, mislijo, da bodo prejeli več; a tudi oni prejmo po denarju.

¹¹A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:

¹¹Prejemši ga, pa so godrnjali nad hišnim gospodarjem,

¹²Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.

¹²govoreč: Ti poslednji so delali eno uro, in si jih naredil enake nam, ki smo prenašali breme vsega dne in vročino.

¹³On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.

¹³On pa odgovori in reče enemu izmed njih: Prijatelj, ne delam ti krivice. Ali se nisi pogodil z menoj po denarju?

¹⁴Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.

¹⁴Vzemi svoje in pojdi! Hočem pa dati temu poslednjemu, kakor tudi tebi.

¹⁵Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?

¹⁵Ali mar ne smem jaz s svojim storiti, kar hočem? Je li oko tvoje hudobno, ker sem jaz dober?

¹⁶Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

¹⁶Tako bodo zadnji prvi in prvi zadnji.

¹⁷A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:

¹⁷In ko gre Jezus gori v Jeruzalem, vzame dvanajstere učence na stran in jim na potu reče:

¹⁸Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.

¹⁸Glejte, gori v Jeruzalem gremo, in Sin človekov bo izdan višjim duhovnikom in pismarjem, in ga obsodijo na smrt,

¹⁹A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

¹⁹in ga izroče poganom, naj ga zasmehujejo in bičajo in na križ razpno; a tretji dan vstane od smrti.

²⁰Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.

²⁰Tedaj pristopi k njemu mati Zebedejevih sinov s svojima sinoma ter se mu poklanja in ga nekaj prosi.

²¹Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.

²¹On ji pa reče: Kaj hočeš? Reče mu: Reci, naj sedita ta dva moja sina, eden na desnici in drugi na levici tvoji, v tvojem kraljestvu.

²²Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.

²²Jezus pa odgovori in reče: Ne veste, kaj prosite. Ali moreta priti kelih, ki mi ga bode skoraj piti? Rečeta mu: Moreva.

²³Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.

²³Reče jima: Kelih moj bosta sicer pila, ali da bi sedela na desnici in na levici moji, ne morem jaz dati, a dá se to tistim, ki jim je pripravljeno od Očeta mojega.

²⁴A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.

²⁴In ko to slišijo deseteri, se razjeze nad tema dvema bratoma.

²⁵Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.

²⁵Jezus jih pa pokliče k sebi in reče: Veste, da knezi narodov tem gospodujejo in da jih velikaši siloma vladajo.

²⁶Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.

²⁶Ne bode pa tako med vami: ampak kdorkoli hoče postati velik med vami, bodi vam služabnik,

²⁷A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;

²⁷in kdorkoli hoče biti prvi med vami, bodi vam hlapec.

²⁸Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.

²⁸Kakor tudi Sin človekov ni prišel, da njemu služijo, ampak da služi in dá življenje svoje v odkupnino za mnoge.

²⁹A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.

²⁹In ko gredo iz Jeriha, ga spremlja velika množica.

³⁰A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

³⁰In glej, dva slepca sedita kraj poti, in ko slišita, da gre Jezus mimo, zakričita, rekoč: Gospod, usmili se naju, ti sin Davidov!

³¹Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

³¹Množica pa jima preti, da naj umolkneta. Ona pa še bolj zavpijeta, rekoč: Gospod, usmili se naju, ti sin Davidov!

³²I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?

³²In Jezus se ustavi in ju pokliče ter reče: Kaj hočeta, da vama storim?

³³Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.

³³Rečeta mu: Gospod, da se nama oči odpro.Jezus pa, ganjen usmiljenja, se dotakne njunih oči. In precej izpregledata, in šla sta za njim.

³⁴I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.

³⁴Jezus pa, ganjen usmiljenja, se dotakne njunih oči. In precej izpregledata, in šla sta za njim.