¹A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své,

¹In ko se približajo Jeruzalemu in pridejo v Betfago k Oljski gori, tedaj pošlje Jezus dva učenca

²Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně.

²in jima reče: Pojdita v vas, ki je vama nasproti, in precej najdeta oslico privezano in žrebe ž njo: odvežita ju in pripeljita k meni.

³A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je.

³In če vama kdo kaj reče, recita: Gospod ju potrebuje; in takoj ju pošlje.

⁴Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího:

⁴To pa se je zgodilo, da se izpolni, kar je rečeno po proroku, ki pravi:

⁵Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té oslice jhu podrobené.

⁵„Povejte hčeri sionski: Glej, kralj tvoj prihaja k tebi krotak in sedi na oslici in žrebetu oslice pod jarmom“.

⁶I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakož jim přikázal Ježíš,

⁶In učenca gresta ter storita, kakor jima je Jezus ukazal:

⁷Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej navrchu posadili.

⁷pripeljeta oslico in žrebe. In položijo nanju oblačila svoja, in on sede nanje.

⁸Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z dříví sekali a metali na cestu.

⁸Mnogo ljudstva pa pogrne oblačila svoja po poti, a drugi sekajo veje z dreves, ter jih steljejo po poti.

⁹A zástupové, kteříž napřed šli, i ti, kteříž nazad byli, volali, řkouce: Aj syn Davidův, Spasitel. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně; spasiž nás ty, kterýž jsi na výsostech.

⁹In množice, ki ga spremljajo spredaj in zadaj, kličejo glasno, govoreč: Hosana [T. j. Daj rešitev.] sinu Davidovemu! Blagoslovljen, ki prihaja v imenu Gospodovem! Hosana na višavah!

¹⁰A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento?

¹⁰In ko pride v Jeruzalem, se vznemiri vse mesto in govoré: Kdo je ta?

¹¹Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok od Nazarétu Galilejského.

¹¹Ljudstvo pa pravi: Ta je prorok Jezus iz Nazareta v Galileji.

¹²I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,

¹²In Jezus pride v tempelj Božji in izžene vse, ki so v templju prodajali in kupovali, in prevrne mize menjalcem in stole tistim, ki so prodajali golobe,

¹³A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.

¹³in jim reče: Pisano je: „Dom moj naj se imenuje dom molitve“, a vi delate iz njega razbojniško jamo.

¹⁴I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, i uzdravil je.

¹⁴In pristopijo k njemu v templju slepci in hromci, in jih ozdravi.

¹⁵Vidouce pak přední kněží a zákoníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví : Aj syn Davidův, Spasitel, rozhněvali se.

¹⁵Ko pa vidijo višji duhovniki in pismarji čudeže, ki jih dela, in otroke, da kličejo v templju in govoré: Hosana sinu Davidovemu! se razjeze

¹⁶A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu?

¹⁶in mu reko: Slišiš li, kaj ti pravijo? Jezus pa jim reče: Seveda. Ali niste nikoli brali: „Iz ust nedoraslih in dojencev si pripravil sebi hvalo?“

¹⁷A opustiv je, šel ven z města do Betany a tu zůstal.

¹⁷In jih pusti in gre ven iz mesta v Betanijo, in tu prenoči.

¹⁸Ráno pak navracuje se do města, zlačněl.

¹⁸Zjutraj pa, vračajoč se v mesto, postane lačen.

¹⁹A vida jeden fíkový strom podle cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než listí toliko. I dí tomu stromu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I usechl jest hned fík ten.

¹⁹In ugledavši kraj poti edino smokvo, pristopi k njej in ničesar ne najde na njej razen samo listje. In ji reče: Nikoli več naj ne bo na tebi sadu na vekomaj! In usahne smokva takoj.

²⁰A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak jest ihned usechl fík ten!

²⁰In videč to, se začudijo učenci in reko: Kako naglo je usahnila smokva!

²¹I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru, a nebudete-li pochybovati, netoliko to, co se stalo fíkovému dřevu, učiníte, a kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se.

²¹Jezus pa odgovori in jim reče: Resnično vam pravim: Če imate vero in ne dvomite, ne boste samo storili, kar se je zgodilo na tej smokvi, ampak če tudi rečete tej gori: Vzdigni se in vrzi se v morje! se zgodi.

²²A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.

²²In vse, česarkoli v molitvi prosite, če verujete, boste prejeli.

²³A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo jest tobě tu moc dal?

²³In ko je prišel v tempelj in učil, pristopijo k njemu višji duhovniki in starejšine ljudstva, govoreč: S kakšno oblastjo delaš to? in kdo ti je dal to oblast?

²⁴Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.

²⁴Jezus pa odgovori in jim reče: Vprašal vas bom tudi jaz eno besedo, in če mi jo poveste, povem tudi jaz vam, s kakšno oblastjo to delam.

²⁵Křest Janův odkud jest byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu?

²⁵Odkod je bil krst Janezov? iz nebes ali od ljudi? Oni pa so sami pri sebi premišljevali in govorili: Če rečemo: Iz nebes, nam poreče: Zakaj mu torej niste verovali?

²⁶Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni měli Jana za proroka.

²⁶Če pa rečemo: Od ljudi – se bojimo ljudstva; kajti vsi imajo Janeza za proroka.

²⁷I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.

²⁷In odgovore Jezusu in reko: Ne vemo. Tudi on jim reče: Tudi jaz vam ne povem, s kakšno oblastjo to delam.

²⁸Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes a dělej.

²⁸Kaj se vam pa zdi? Neki človek je imel dva sina, in pristopivši k prvemu, reče: Sin, pojdi, delaj danes v vinogradu!

²⁹A on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel.

²⁹On pa odgovori in reče: Nočem. Potem se pa skesa in gre.

³⁰I přistoupiv k druhému, řekl jemu též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. A nešel.

³⁰In pristopivši k drugemu, reče ravno tako. On pa odgovori in reče: Pojdem, gospod! A ni šel.

³¹Který z těch dvou učinil vůli otcovu? Řekli jemu: První. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího.

³¹Kateri teh dveh je izpolnil voljo očetovo? Reko mu: Prvi. Jezus jim reče: Resnično vam pravim, da se rinejo cestninarji in nečistnice pred vami v kraljestvo Božje.

³²Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a neuvěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.

³²Kajti prišel je k vam Janez po poti pravičnosti, in niste mu verjeli; cestninarji in nečistnice pa so mu verjeli. Vi pa, dasi ste to videli, se še potem niste skesali, da bi mu bili verjeli.

³³Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole.

³³Čujte drugo priliko! Bil je hišni gospodar, ki je zasadil vinograd in ga ogradil s plotom in izkopal v njem klet in sezidal stolp ter ga izročil vinogradnikom in odpotoval.

³⁴A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její.

³⁴Ko se pa približa čas sadu, pošlje hlapce svoje k vinogradnikom, da prejmo pridelke njegove.

³⁵Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali.

³⁵A vinogradniki zgrabijo hlapce, in enega pretepo, drugega ubijejo, a še drugega posujejo s kamenjem.

³⁶Opět poslal jiných služebníků více nežli prve. I učinili jim též.

³⁶Zopet pošlje druge hlapce, ki jih je bilo več od prvih, in ž njimi store ravno tako.

³⁷Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ostýchati se budou syna mého.

³⁷Potem pa pošlje k njim sina svojega, rekoč: Sina mojega se bodo bali.

³⁸Vinaři pak uzřevše syna jeho, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a uvažme se v dědictví jeho.

³⁸Ko pa ugledajo vinogradniki sina, reko med seboj: Ta je dedič. Pridite, ubijmo ga in prilastimo si dediščino njegovo!

³⁹I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice a zabili.

³⁹Ter ga zgrabijo in vržejo ven iz vinograda in ubijejo.

⁴⁰Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?

⁴⁰Kadar pride torej gospodar vinogradov, kaj bo storil tem vinogradnikom?

⁴¹Řekli jemu: Zlé zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými.

⁴¹Reko mu: Hudobneže te hudo pogubi in vinograd svoj izroči drugim vinogradnikom, ki mu bodo dajali sad ob svojem času.

⁴²Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v Písmích: Kámen, kterýž jsou zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.

⁴²Jezus jim reče: Ali niste nikoli brali v pismu: „Kamen, ki so ga zidarji zavrgli, ta je postal glava voglu; od Gospoda se je to zgodilo, in čudno je v očeh naših“.

⁴³Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho.

⁴³Zato vam pravim, da se vam odvzame kraljestvo Božje in bo dano narodu, ki prinaša njegove sadove.

⁴⁴A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej.

⁴⁴In kdor na ta kamen pade, se razbije, a na kogar on pade, ga razdrobi.

⁴⁵A slyšavše přední kněží podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil.

⁴⁵In ko slišijo višji duhovniki in farizeji prilike njegove, spoznajo, da govori o njih.In radi bi ga bili ujeli, ali zboje se množic, ker so ga vsi imeli za proroka.

⁴⁶I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; neb ho měli za proroka.

⁴⁶In radi bi ga bili ujeli, ali zboje se množic, ker so ga vsi imeli za proroka.