¹I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

¹In odgovarjaje jim zoper govori Jezus v prilikah, rekoč:

²Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

²Nebeško kraljestvo je podobno človeku, kralju, ki je napravil svatovščino sinu svojemu.

³I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

³In pošlje hlapce svoje, naj pokličejo tiste, ki so bili povabljeni na svatovščino; a niso hoteli priti.

⁴Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

⁴Zopet pošlje druge hlapce in veli: Recite povabljencem: Glej, pojedino svojo sem pripravil, junci moji in pitanci so poklani in vse je pripravljeno; pridite na svatovščino!

⁵Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

⁵Oni pa niso marali in so odšli, eden na polje svoje, drugi pa po kupčiji svoji.

⁶Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

⁶Drugi pa so zgrabili hlapce njegove in jih zasramotili in ubili.

⁷A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

⁷Kralj pa se razjezi ter pošlje vojske svoje in pogubi tiste ubijalce in požge njih mesto.

⁸Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

⁸Tedaj veli hlapcem svojim: Svatovščina je sicer pripravljena, ali povabljenci niso bili vredni.

⁹Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

⁹Pojdite torej na razpotja, in kolikorkoli jih najdete, pokličite jih na svatovščino!

¹⁰I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

¹⁰In tisti hlapci odidejo na ceste in zbero vse, katerekoli najdejo, hudobne in dobre; in svatovska dvorana se napolni z gostmi.

¹¹Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

¹¹Ko pa pride kralj, da pogleda goste, ugleda tu človeka, ki ni bil oblečen v svatovsko oblačilo,

¹²I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

¹²in mu reče: Prijatelj, kako si prišel sem, ko nimaš svatovskega oblačila? On pa mu umolkne.

¹³Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

¹³Tedaj reče kralj služabnikom svojim: Zvežite mu roke in noge ter ga vrzite v zunanjo temo; tam bo jok in škripanje z zobmi.

¹⁴Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

¹⁴Kajti mnogo jih je poklicanih, a malo izvoljenih.

¹⁵Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

¹⁵Tedaj odidejo farizeji in se posvetujejo, kako bi ga v besedi ujeli.

¹⁶I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

¹⁶In pošljejo k njemu učence svoje s Herodovci, naj reko: Učenik, vemo, da si resničen in pot Božjo v resnici učiš, in mar ti ni nikogar, kajti ne gledaš ljudem na lice.

¹⁷Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

¹⁷Povej nam torej, kaj se ti zdi? Ali je prav dati cesarju davek ali ne?

¹⁸Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

¹⁸Jezus pa, spoznavši njih hudobnost, reče: Kaj me izkušate, hinavci?

¹⁹Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

¹⁹Pokažite mi davčni denar. In oni mu prineso denar.

²⁰I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

²⁰In reče jim: Čigava je ta podoba in napis?

²¹Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

²¹Reko mu: Cesarjeva. Tedaj jim reče: Dajte torej cesarju, kar je cesarjevega, in Bogu, kar je Božjega.

²²To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

²²In ko to slišijo, se začudijo, ter ga pusté in odidejo.

²³V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

²³Tisti dan pristopijo k njemu saduceji, ki pravijo, da ni vstajenja, in ga vprašajo,

²⁴Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

²⁴rekoč: Učenik! Mojzes je rekel: „Ako kdo umre brez otrok, naj vzame njegov brat ženo njegovo in zbudi seme bratu svojemu“.

²⁵I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

²⁵Pri nas pa je bilo sedem bratov. Prvi se oženi in umre, in ker ni imel zaroda, zapusti ženo svojo bratu svojemu.

²⁶Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

²⁶Ravno tako tudi drugi in tretji prav do sedmega.

²⁷Nejposléze pak po všech umřela i žena.

²⁷Nazadnje za vsemi pa umre žena.

²⁸Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

²⁸Ob vstajenju torej, čigava žena bo od teh sedmerih? kajti vsi so jo imeli.

²⁹I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

²⁹Jezus pa odgovori in jim reče: Motite se, ker ne poznate ne pisma, ne moči Božje.

³⁰Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

³⁰Ob vstajenju namreč se ne ženijo in ne može, temuč so kakor angeli Božji v nebesih.

³¹O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

³¹Za vstajenje mrtvih pa, ali niste brali, kar vam je rekel Bog, govoreč:

³²Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

³²„Jaz sem Bog Abrahamov in Bog Izakov in Bog Jakobov“? On ni Bog mrtvih, ampak živih.

³³A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

³³In ko to slišijo množice, se silno čudijo nauku njegovemu.

³⁴Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

³⁴Ko pa farizeji slišijo, da je saducejem zavezal jezik, se zbero vkup.

³⁵I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

³⁵In eden izmed njih, učenik postave, vpraša, izkušaje ga:

³⁶Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

³⁶Učenik, katera zapoved je v postavi največja?

³⁷I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

³⁷Jezus mu pa reče: „Ljubi Gospoda, Boga svojega, iz vsega srca svojega in iz vse duše svoje in iz vse pameti svoje“.

³⁸To jest přední a veliké přikázání.

³⁸Ta je prva in največja zapoved.

³⁹Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

³⁹Druga pa je tej podobna: „Ljubi bližnjega svojega kakor samega sebe“.

⁴⁰Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

⁴⁰Ob teh dveh zapovedih visi vsa postava in proroki.

⁴¹A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

⁴¹Ko se pa farizeji snidejo, jih vpraša Jezus,

⁴²Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

⁴²rekoč: Kaj se vam zdi o Kristusu? Čigav sin je? Reko mu: Davidov.

⁴³Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

⁴³Vpraša jih: Kako ga torej David v Duhu imenuje Gospoda, ko pravi:

⁴⁴Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

⁴⁴„Rekel je Gospod Gospodu mojemu: Sedi na desnico mojo, dokler ne položim sovražnikov tvojih nogam tvojim za podnožje“.

⁴⁵Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

⁴⁵Če ga torej David imenuje Gospoda, kako je sin njegov?In nihče mu ni mogel odgovoriti besede, in od tega dne si ga ni upal nihče več vprašati.

⁴⁶A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

⁴⁶In nihče mu ni mogel odgovoriti besede, in od tega dne si ga ni upal nihče več vprašati.