¹Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.

¹Ko pa vidi množice, stopi na goro, in ko sede, pristopijo k njemu učenci njegovi.

²I otevřev ústa svá, učil je, řka:

²In odpre usta svoja ter jih uči, govoreč:

³Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.

³Blagor ubogim v duhu, ker njih je nebeško kraljestvo.

⁴Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.

⁴Blagor jim, ki žalujejo, ker oni bodo potolaženi.

⁵Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.

⁵Blagor krotkim, ker oni bodo podedovali zemljo.

⁶Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.

⁶Blagor lačnim in žejnim pravičnosti, ker oni bodo nasičeni.

⁷Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.

⁷Blagor usmiljenim, ker oni bodo usmiljenje dosegli.

⁸Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.

⁸Blagor jim, ki so čistega srca, ker oni bodo Boga videli.

⁹Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.

⁹Blagor miroljubnim, ker oni se bodo sinovi Božji imenovali.

¹⁰Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské.

¹⁰Blagor preganjanim zaradi pravičnosti, ker njih je nebeško kraljestvo.

¹¹Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.

¹¹Blagor vam, kadar vas zaradi mene sramoté in preganjajo in vse hudo zoper vas govoré, pa lažejo.

¹²Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.

¹²Radujte se in veselite, ker veliko je plačilo vaše v nebesih. Kajti tako so preganjali proroke, ki so bili pred vami.

¹³Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena.

¹³Vi ste sol zemlje. Če se pa sol izpridi, s čim se bo osolila? Za nič več ni, nego da se vrže ven in jo ljudje poteptajo.

¹⁴Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.

¹⁴Vi ste luč svetu. Mesto, ki stoji vrhu gore, se ne more skriti.

¹⁵Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou.

¹⁵Tudi ne prižigajo sveče in je ne devljejo pod mernik, ampak na svečnik: in sveti vsem, ki so v hiši.

¹⁶Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích.

¹⁶Tako naj sveti vaša luč pred ljudmi, da vidijo vaša dobra dela in slavé Očeta vašega, ki je v nebesih.

¹⁷Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti Zákon anebo Proroky. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.

¹⁷Ne mislite, da sem prišel razveljavljat postavo ali proroke: nisem prišel, da razveljavim, ampak da izpolnim.

¹⁸Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jediný puňktík nepomine z Zákona, až se všecky věci stanou.

¹⁸Kajti resnično vam pravim: Dokler ne prejdeta nebo in zemlja, ne izgine ni najmanjša črka ali pičica iz postave, dokler se vse ne zgodi.

¹⁹Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i jiné učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.

¹⁹Kdorkoli torej popači eno najmanjših teh zapovedi in ljudi tako nauči, se bo imenoval najmanjši v nebeškem kraljestvu; kdor koli jih pa izpolnjuje in uči, ta se bo velik imenoval v nebeškem kraljestvu.

²⁰Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.

²⁰Kajti pravim vam, da nikakor ne pridete v nebeško kraljestvo, če ne bo pravičnost vaša večja nego pismarjev in farizejev.

²¹Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu.

²¹Slišali ste, da je rečeno starim: „Ne ubijaj; kdor pa ubije, zapade sodbi“.

²²Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, povinen k soudu státi. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude pekelný oheň trpěti.

²²A jaz vam pravim, da vsak, kdor se brez razloga jezi na brata svojega, zapade sodbi; kdorkoli pa reče bratu svojemu: Raka [T. j. praznoglavec, neumnež.]! pride pred veliki zbor; a kdorkoli reče: Bedak! zapade peklenskemu ognju.

²³Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě,

²³Če torej prineseš dar svoj k oltarju in se tam spomniš, da ima brat tvoj kaj zoper tebe:

²⁴Nechejž tu daru svého před oltářem a jdi, prve smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj.

²⁴pusti dar svoj tam pred oltarjem, pa pojdi, spravi se poprej z bratom svojim in potem pridi in daruj dar svoj.

²⁵Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře.

²⁵Sprijazni se z nasprotnikom svojim hitro, dokler si ž njim na potu, da te nasprotnik ne izroči sodniku in sodnik hlapcu, in boš vržen v ječo.

²⁶Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš.

²⁶Resnično ti pravim: Gotovo ne prideš iz nje, dokler ne plačaš zadnjega vinarja.

²⁷Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezcizoložíš.

²⁷Slišali ste, da je rečeno starim: „Ne prešeštvuj“.

²⁸Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.

²⁸A jaz vam pravim, da vsak, kdor pogleda ženo, da si je poželi, je že prešeštvoval ž njo v srcu svojem.

²⁹Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylupiž je a vrz od sebe; nebť jest užitečněji tobě, aby raději zahynul jeden úd tvůj, nežli by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného.

²⁹Če te pa desno tvoje oko pohujšuje, izderi ga in vrzi od sebe; kajti bolje ti je, da pogine eden udov tvojih, nego da bo vse telo tvoje vrženo v pekel.

³⁰A pakli ruka tvá pravá horší tě, utniž ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul raději jeden úd tvůj, nežli by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně.

³⁰In če te desna tvoja roka pohujšuje, odsekaj jo in vrzi od sebe; kajti bolje ti je, da pogine eden udov tvojih, nego da bi vse telo tvoje prišlo v pekel.

³¹Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení.

³¹Rečeno je tudi: „Kdorkoli se loči od žene svoje, naj ji da ločilni list“.

³²Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.

³²A jaz vam pravim: Kdorkoli pusti ženo svojo, razen če jo zaradi prešeštvovanja, jo zapeljuje v prešeštvovanje; in kdorkoli puščeno vzame, prešeštvuje.

³³Opět slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své.

³³Zopet ste slišali, da je rečeno starim: „Ne prisegaj po krivem, izpolni pa Gospodu prisege svoje“.

³⁴Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo stolice Boží jest,

³⁴A jaz vam pravim, da ne prisegajte nikakor, ne pri nebu, ker je prestol Božji,

³⁵Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest, ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého Krále jest.

³⁵ne pri zemlji, ker je podnožje nogam njegovim, ne pri Jeruzalemu, ker je mesto velikega Kralja:

³⁶Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého.

³⁶tudi pri glavi svoji ne prisegaj, ker ne moreš ne enega lasu narediti belega ali črnega.

³⁷Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od toho zlého jest.

³⁷Govorjenje vaše pa bodi: Da, da; ne, ne; kar je pa več od tega, to je od hudega

³⁸Slyšeli jste, že řečeno jest: Oko za oko, a zub za zub.

³⁸Slišali ste, da je rečeno starim: „Oko za oko, zob za zob“.

³⁹Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.

³⁹A jaz vam pravim, da se ne upirajte hudemu, temuč če te kdo udari po desnem licu, nastavi mu tudi drugo;

⁴⁰A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.

⁴⁰in kdor se hoče s teboj pravdati in ti suknjo vzeti, pusti mu tudi plašč;

⁴¹A nutil-li by tě kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvě.

⁴¹in če te kdo sili miljo daleč, pojdi ž njim dve.

⁴²A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se.

⁴²Kdor te prosi, daj mu; in kdor hoče od tebe napósodo, ne odreci mu.

⁴³Slyšeli jste, že řečeno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého.

⁴³Slišali ste, da je rečeno: „Ljubi bližnjega svojega“ in sovraži sovražnika svojega.

⁴⁴Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za nepřátely a protivníky vaše,

⁴⁴A jaz vam pravim: Ljubite sovražnike svoje in molite za tiste, ki vas preganjajo:

⁴⁵Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.

⁴⁵da bodete sinovi Očeta svojega, ki je v nebesih, kajti on veleva solncu svojemu, da vzhaja nad hudobnimi in dobrimi, in daje dež pravičnim in nepravičnim.

⁴⁶Nebo milujete-li ty, jenž vás milují, jakou odplatu míti budete? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?

⁴⁶Kajti če ljubite tiste, ki ljubijo vas, kakšno plačilo vam bode? Ne delajo li tega tudi cestninarji?

⁴⁷A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více nad jiné činíte? Však i publikáni to činí.

⁴⁷In če pozdravljate samo brate svoje, kaj delate posebnega? Ne delajo li tudi pogani tako?Vi torej bodite popolni, kakor je popoln Oče vaš nebeški.

⁴⁸Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest.

⁴⁸Vi torej bodite popolni, kakor je popoln Oče vaš nebeški.