¹V ten den čteno jest v knize Mojžíšově, tak že lid slyšeti mohl. I nalezeno v ní napsáno, že nemá vjíti Ammonitský a Moábský do shromáždění Božího až na věky,

¹Tisti čas se je čitalo pred ušesi ljudstva v knjigi Mojzesovi, in se je našlo pisano v njej, da ne sme Amonec in Moabec priti v zbor Božji vekomaj,

²Proto že nevyšli proti synům Izraelským s chlebem a s vodou, ale najali ze mzdy proti nim Baláma, aby jim zlořečil, ačkoli obrátil Bůh náš to zlořečení v požehnání.

²zato ker niso prišli naproti sinovom Izraelovim s kruhom in z vodo, temuč so zoper nje najeli Balaama, da bi jih proklel; toda naš Bog je kletev preobrnil v blagoslov.

³Stalo se pak, když slyšeli zákon, že odmísili všecky přimíšené od Izraele.

³In ko so slišali postavo, so ločili izmed Izraela vse mešano ljudstvo.

⁴Ale před tím Eliasib kněz, správce komory domu Boha našeho, spříznil se s Tobiášem.

⁴Pred tem pa je duhovnik Eliasib, ki je bil postavljen nad shrambami hiše našega Boga, ker je bil po rodu zvezan s Tobijem,

⁵Kterémuž udělal pokoj veliký, kdež prvé skládali dary, kadidlo a nádoby, a desátky z obilé, mstu a oleje nového, nařízené Levítům a zpěvákům i vrátným, též i obět kněžím.

⁵pripravil njemu veliko shrambo, kamor so bili poprej polagali jedilne daritve, kadilo in posode in desetine žita, vina in olja, po zapovedi pristojne levitom, pevcem in vratarjem, tudi dari povzdignjenja za duhovnike.

⁶Ale když se to vše dálo, nebyl jsem v Jeruzalémě. Nebo léta třidcátého druhého Artaxerxa krále Babylonského přišel jsem k králi, a po přeběhnutí let, vyžádán jsem na králi.

⁶Ali ob vsem tem nisem bil v Jeruzalemu. Zakaj v dvaintridesetem letu Artakserksa, kralja babilonskega, sem šel h kralju; in čez nekoliko dni sem si izprosil dopust od kralja,

⁷Když jsem pak přišel do Jeruzaléma, srozuměl jsem tomu zlému, co učinil Eliasib pro Tobiáše, udělav mu pokoj v síních domu Božího.

⁷in ko sem dospel v Jeruzalem, sem opazil zlo, ki ga je bil storil Eliasib Tobiju na voljo s tem, da mu je pripravil shrambo na dvorišču hiše Božje.

⁸Což mi se velmi nelíbilo. Protož vyházel jsem všecko nádobí domu Tobiášova ven z toho pokoje.

⁸In bilo mi je silno žal, in sem pometal vse stvari hiše Tobijeve iz shrambe.

⁹A rozkázal jsem očistiti ty pokoje. I vnesl jsem tam zase nádoby domu Božího, dary a kadidlo.

⁹Nato sem ukazal, in očistili so shrambe, in sem zopet vanje znosil posode hiše Božje, jedilne daritve in kadilo.

¹⁰Potom dověděv se, že dílové Levítům nebyli dáváni, a že rozběhli se jeden každý na svou rolí, Levítové i zpěváci vedoucí práci,

¹⁰In zvedel sem, da niso dajali levitom njih deležev, in da so se zato umeknili leviti in pevci, ki so opravljali posel, vsak na svojo njivo.

¹¹Protož domlouval jsem se na starší, řka: Proč jest opuštěn dům Boží? A shromáždiv je, postavil jsem je na místě jejich.

¹¹Tedaj sem okaral načelnike in sem dejal: Zakaj je zapuščena hiša Božja? In sklical sem one ter jih postavil na njih mesto.

¹²A všecken Juda přinášeli desátky obilé, mstu a oleje nového do skladů.

¹²Tedaj je prinesel ves Juda desetino žita in vina in olja v založne shrambe.

¹³A ustanovil jsem úředníky nad sklady: Selemiáše kněze, a Sádocha učitele, a Pedaiáše z Levítů, přidav k nim Chanana syna Zakurova, syna Mattaniášova; nebo za věrné jmíni byli. A ti měli rozdělovati bratřím svým.

¹³In za paznike nad zalogami sem postavil Selemija duhovnika in Zadoka pismouka in izmed levitov Pedaja in njim v pomoč Hanana, sina Zakurja, sinu Matanija; zakaj oni so bili šteti za zveste, in bilo jim je poverjeno, da delijo svojim bratom.

¹⁴Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho.

¹⁴Spominjaj se mi tega, o Bog moj, in ne izbriši mojih del usmiljenja, ki sem jih storil pri Boga svojega hiši in za postrežbo pri njej.

¹⁵V těch dnech viděl jsem v Judstvu, ani tlačí presem v sobotu, a přinášejí snopy, kteréž nakládali na osly, též víno, hrozny, fíky i všeliká břemena, a snášejí v den sobotní do Jeruzaléma. I domlouval jsem jim v ten den, když prodávali potravu.

¹⁵Tisti čas sem videl v Judeji, da so nekateri ob soboti tlačili tlačilnice in spravljali snopovje in ž njimi obkladali osle, pa tudi z vinom, z grozdjem in s smokvami in z vsakršnimi tovori, ki so jih prinašali v Jeruzalem ob sobotnem dnevi. In posvaril sem jih tisti dan, ko so prodajali živež.

¹⁶Tyrští také, kteříž bydlili v něm, nosili ryby i všelijaké koupě, a prodávali v sobotu synům Juda, a to v Jeruzalémě.

¹⁶Tudi so prebivali v mestu Tirci, ki so prinašali ribe in različno blago ter prodajali ob sobotah sinovom Judovim in v Jeruzalemu.

¹⁷Protož jsem domlouval starším Judským, a řekl jsem jim: Jaká jest to nepravost, kterouž činíte, poškvrňujíce dne sobotního?

¹⁷Tedaj sem okaral plemenitnike Judove in jim dejal: Kakšna je to huda razvada, ki jo imate, da oskrunjate sobotni dan?

¹⁸Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši? Pročež Bůh náš přivedl na nás všecko toto zlé, i na toto město, a vy přidáváte hněvivosti na Izraele, poškvrňujíce soboty.

¹⁸Niso li vaši očetje delali tudi tako, in ni li spravil Bog naš vseh teh nesreč nad nas in nad to mesto? In vi pripravljate še več srda nad Izraela s tem, da oskrunjate soboto!

¹⁹Když tedy byly v stínu brány Jeruzalémské před sobotou, rozkázal jsem zavříti brány, a rozkázal jsem, aby jich neotvírali až po sobotě. K tomu i z služebníků svých některé postavil jsem v bráně, aby náklad nebyl vezen do města v sobotu.

¹⁹In ko se je začelo mračiti med vrati Jeruzalema pred soboto, velel sem, naj zapro duri, in naročil, da jih smejo odpreti šele po soboti; in nekatere svoje hlapce sem postavil, da bi se ne prinesla nobena butara v mesto ob sobotnem dnevi.

²⁰Protož zůstali kupci a prodavači všelijakých věcí prodajných vně před Jeruzalémem, jednou i podruhé.

²⁰Tedaj so kramarji in prodajalci raznovrstnega blaga ostali čez noč zunaj pred Jeruzalemom, enkrat ali dvakrat.

²¹I osvědčil jsem se jim, řka jim: Proč zůstáváte přes noc naproti zdi? Učiníte-li to více, vztáhnu ruku na vás. Od té chvíle nepřicházeli v sobotu.

²¹In okaral sem jih in jim dejal: Zakaj ostajate čez noč okoli obzidja? Ako še enkrat to storite, položim na vas roko! Od tega časa niso več prišli v soboto.

²²Rozkázal jsem pak Levítům, aby se očistili, a přijdouce, ostříhali bran, a světili den sobotní. Také i v tom pamatuj na mne, Bože můj, a buď mi milostiv podlé množství milosrdenství svého.

²²In ukazal sem levitom, naj se očistijo in pridejo stražit vrata, da bi se sobotni dan posvečeval. Tudi tega se mi spominjaj, o Bog moj, in prizanesi mi po veliki milosti svoji!

²³V těch dnech spatřil jsem také Židy, kteříž byli pojali ženy Azotské, Ammonitské a Moábské,

²³Tudi sem videl v tistem času Jude, ki so se poročili z ženami iz Asdoda, Amona in Moaba;

²⁴An synové jejich mluvili od polu Azotsky, a neuměli mluviti Židovsky, ale podlé jazyku každého toho lidu.

²⁴in njih otroci so polovico govorili asdotski in niso znali po judovsko, temuč govorili so po jeziku tega ali onega ljudstva.

²⁵Protož domlouval jsem jim, a zlořečil jsem jim, a některé z nich bil jsem a rval, přísahou je zavazuje skrze Boha, řka: Budete-li dávati dcery své synům jejich, aneb bráti dcery jejich synům svým neb sobě, zlořečení budete.

²⁵In sem jih karal in klel ter nekatere izmed njih sem tepel in jim ruval lase, in velel sem jim priseči pri Bogu, da ne bodo dajali hčer svojih njih sinovom, ne jemali njih hčer sinom svojim ali sami sebi.

²⁶Zdaliž tím nezhřešil Šalomoun král Izraelský? Ješto ve mnohých národech nebylo krále jemu podobného, kterýž byl milý Bohu svému, tak že ustanovil jej Bůh králem nade vším Izraelem, však i toho k hříchu přivedly ženy cizozemky.

²⁶Ni li grešil zaradi tujk Salomon, kralj Izraelov? In vendar mu ni bilo med mnogimi narodi enakega kralja, in ljub je bil svojemu Bogu, in Bog ga je postavil za kralja vsemu Izraelu: a celo njega so zapeljale tuje žene v greh!

²⁷A vám zdali povolíme, abyste se dopouštěli všeho toho zlého velikého, a přestupovali proti Bohu svému, pojímajíce ženy cizozemky?

²⁷In naj li poslušamo vas, ki delate tako veliko zlo in nezvesto ravnate zoper Boga svojega, ko se poročate z drugorodnimi ženami?

²⁸Z synů pak Joiady syna Eliasiba, kněze nejvyššího, jeden byl zeť Sanballata Choronského, kteréhož jsem zahnal od sebe.

²⁸In eden izmed sinov Jojada, sinu Eliasibovega, velikega duhovnika se je bil posvačil s Sanbalatom Horončanom; zato sem ga odgnal od sebe.

²⁹Budiž pamětliv na to, Bože můj, proti těm, kteříž poškvrňují kněžství, a smlouvy kněžské i Levítské.

²⁹Spominjaj se jih, o Bog moj, da so onečistili duhovništvo in zavezo duhovništva in levitov!

³⁰Protož jsem je vyčistil od všelikého cizozemce, a ustanovil jsem zase třídy kněžím a Levítům, jednomu každému v práci jeho,

³⁰Tako sem jih očistil vsega tujega in postavil službena opravila duhovnikov in levitov, vsakega k svojemu poslu,in sem oskrbel, da se prinašajo drva ob določenih časih in prvine. Spominjaj se me, o Bog moj, meni v dobro!

³¹I nošení dříví k obětem časy uloženými, též i prvotin. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k mému dobrému.

³¹in sem oskrbel, da se prinašajo drva ob določenih časih in prvine. Spominjaj se me, o Bog moj, meni v dobro!