¹I stalo se, když uslyšel Sanballat a Tobiáš, a Gesem Arabský i jiní nepřátelé naši, že bych vystavěl zed, a že nezůstalo v ní mezery, ačkoli jsem ještě až do toho času nevstavil vrat do bran,

¹Zgodi se pa, ko so zvedeli Sanbalat, Tobija in Gesem Arabec in drugi naših sovražnikov, da sem dozidal obzidje ter da v njem ni bilo več vrzeli (dasi še nisem do tedaj obesil durnic na vrata),

²Že poslal Sanballat a Gesem ke mně, řka: Přiď, a rozmluvíme spolu ve vsi na rovinách Ono. Ale oni mé zlé obmýšleli.

²da pošljeta k meni Sanbalat in Gesem ter sporočita: Pridi, in naj se snidemo v kateri vasi na Onski ravnini. Ona sta pa mislila storiti mi hudo.

³Takž jsem poslal k nim posly, řka: Dílo veliké dělám, protož nemohu odjíti. Což se má meškati dílo, když bych je opustě, k vám sjíti měl?

³In pošljem sle in jima sporočim: Opravljam veliko delo, ne morem priti tja doli. Čemu naj počiva delo, če bi ga popustil in prišel doli k vam?

⁴I posílali ke mně na týž způsob čtyřikrát, a odpověděl jsem jim týmiž slovy.

⁴Štirikrat sta k meni poslala z istimi besedami, in odgovarjal sem jima na ta način.

⁵Potom poslal ke mně Sanballat na tentýž způsob po páté služebníka svého s listem otevřeným.

⁵Tedaj pošlje Sanbalat petič istotako hlapca svojega k meni z odprtim listom v roki,

⁶V kterémž bylo psáno: Slyší se mezi národy, jakž Gasmu praví, že ty a Židé myslíte se zprotiviti, a že ty proto stavíš zed, abys králem jejich byl, jakž se to dokoná.

⁶v katerem je bilo pisano: Pripoveduje se med narodi, in Gesem to pravi, da se ti in Judje mislite izneveriti; zato gradiš obzidje, in ti jim hočeš biti kralj, kakor se govori.

⁷Také žes i proroky postavil, aby hlásali o tobě v Jeruzalémě, řkouce: Král v Judstvu. Nyní tedy uslyší král ty věci. Protož přiď, a poradíme se spolu.

⁷In postavil si tudi proroke, da oznanjajo o tebi v Jeruzalemu, govoreč: Kralj je na Judovem! In sedaj lahko zasliši kralj to, kar se govori. Sedaj torej pridi, da se posvetujemo skupaj!

⁸Tedy poslal jsem k němu, řka: Neníť toho nic, což ty pravíš, ale sám sobě to vymýšlíš.

⁸Nato pošljem k njemu in sporočim: Nič takega se ni zgodilo, kar ti praviš, temuč v srcu svojem si to izmislil.

⁹Nebo všickni ti nás ustrašiti se snažovali, myslíce: Oslábnou ruce jejich při díle, a nedokoná se to. Ale však ty, ó Bože, posilň rukou mých.

⁹Zakaj vsi oni so nas hoteli prestrašiti, češ, da bodo roke naše nehale od dela, da se ne dovrši. –Sedaj pa, Bog, pokrepčaj moje roke!

¹⁰A když jsem všel do domu Semaiáše syna Delaiášova, syna Mehetabelova, kterýž se byl zavřel, řekl mi: Sejděme se do domu Božího, do vnitřku chrámu, a zavřeme dvéře chrámové; nebo přijdou, chtíc tě zamordovati. A to v noci přijdou, aby tě zamordovali.

¹⁰In šel sem v hišo Semaja, sinu Delaja, sinu Mehetabela, ki se je bil zaklenil. In on je rekel: Snidiva se v hiši Božji, sredi templja, in zapriva duri templjeve; zakaj pridejo, da te umore, po noči pridejo, da te ubijejo!

¹¹Jemuž jsem řekl: Takový-liž by muž, jako jsem já, utíkati měl? Aneb kdo jest tak, jako jsem já, ješto by vejda do chrámu, živ byl? Nevejduť.

¹¹Jaz pa sem dejal: Mož, kakršen sem jaz, naj beži? In kako bi smel tak, kakršen sem jaz, iti v tempelj, da ostane živ? Ne pojdem vanj!

¹²I poznal jsem, a aj, Bůh neposlal ho, ale proroctví to mluvil proti mně, že ho Tobiáš a Sanballat byli ze mzdy najali.

¹²In razpoznal sem, da ga ni poslal Bog, temuč govoril je to prorokovanje zoper mene, in Tobija in Sanbalat sta mu bila dala denarja

¹³Proto pak ze mzdy byl najat, abych já ustrašen jsa, učinil to a zhřešil, aby mi to bylo u nich k zlé pověsti, čímž by mi utrhali.

¹³in je bil najet v ta namen, da se zbojim in storim tako in se pregrešim in da bi imela kaj hudega poročati, da bi me mogla zasramovati.

¹⁴Budiž pamětliv, můj Bože, na Tobiáše a Sanballata, podlé těch skutků jejich, i na Noadii prorokyni, a na jiné proroky, kteříž strašili mne.

¹⁴Spominjaj se, moj Bog, Tobija in Sanbalata, primerno tem njiju delom, in tudi prorokinje Noadije in drugih prorokov, ki so me hoteli spraviti v strah.

¹⁵A tak dodělána jest zed ta pětmecítmého dne měsíce Elul v padesáti a dvou dnech.

¹⁵In obzidje je bilo dokončano petindvajseti dan meseca Elula, v dvainpetdesetih dneh.

¹⁶To když uslyšeli všickni nepřátelé naši, a viděli všickni národové, kteříž byli vůkol nás, ulekli se velmi; nebo poznali, že od Boha našeho působeno bylo dílo to.

¹⁶In ko so to slišali vsi sovražniki naši, so se zbali vsi pogani, ki so živeli okoli nas, in bili so zelo uplašeni sami v sebi, kajti spoznali so, da je to delo dognal Bog.

¹⁷Také v těch dnech i listy často posílali přednější Judští k Tobiášovi, tolikéž od Tobiáše docházely k nim.

¹⁷Tudi so v teh dneh plemenitniki Judovi pošiljali mnogo listov Tobiju, jim pa so dohajali listi od Tobija.

¹⁸Nebo mnozí v Judstvu měli s ním přísahu, proto že byl zetěm Sechaniáše syna Arachova, a Jochanan syn jeho pojal byl dceru Mesullama syna Berechiášova.

¹⁸Dosti jih je namreč bilo na Judovem, ki so se ž njim bili s prisego zvezali, ker je bil zet Sekanija, sinu Arahovega, in se je sin njegov Johanan oženil s hčerjo Mesulama, sinu Berekijevega.Govorili so tudi vpričo mene o njegovih dobrih dejanjih in njemu skrivaj donašali besede moje; in Tobija je pošiljal liste, da bi me spravil v strah.

¹⁹K tomu i dobré činy jeho vypravovali přede mnou, a řeči mé vynášeli k němu. Listy pak posílal Tobiáš, aby mne ustrašil.

¹⁹Govorili so tudi vpričo mene o njegovih dobrih dejanjih in njemu skrivaj donašali besede moje; in Tobija je pošiljal liste, da bi me spravil v strah.