¹Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

¹{Molitev trpina, ko omaguje in pred GOSPODOM izliva žalovanje svoje.} GOSPOD, čuj molitev mojo, in vpitje moje pridi do tebe!

²Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

²Ne skrivaj mi obličja svojega v dan stiske moje, nagni mi uho svoje; ob dnevi, ko kličem, me hitro usliši!

³Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

³Kajti ginejo kakor dim dnevi moji in kosti moje goré.

⁴Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

⁴Opaljeno je kakor trava in velo srce moje, kajti pozabil sem jesti kruh svoj.

⁵Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

⁵Od glasu zdihovanja mojega se držé kosti moje mojega mesa.

⁶Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

⁶Podoben sem pelikanu v puščavi, sem kakor sova v podrtinah.

⁷Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

⁷Bedim in sem kakor samoten vrabec na strehi.

⁸Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

⁸Ves dan me sramoté sovražniki moji; kateri divjajo zoper mene, se rotijo pri meni.

⁹Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

⁹Kajti pepel jem kakor kruh in pijačo svojo mešam s solzami,

¹⁰Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

¹⁰zaradi srda tvojega in togote tvoje, ker vzdignil si me in me vrgel na tla.

¹¹Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

¹¹Dnevi moji so kakor senca pred mrakom in sam usiham kakor zél.

¹²Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

¹²Ti pa, GOSPOD, ostajaš vekomaj in spomin tvoj od roda do roda.

¹³Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

¹³Ti boš vstal in se usmilil Siona, ker čas je storiti mu milost, ker čas določen je prišel.

¹⁴Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

¹⁴Kajti hlapcem tvojim je drago njega kamenje in smili se jim njega prah.

¹⁵Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

¹⁵In bali se bodo pogani imena GOSPODOVEGA in vsi kralji zemlje slave tvoje.

¹⁶Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

¹⁶Ko sezida GOSPOD Sion in se prikaže v slavi svoji,

¹⁷Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

¹⁷se ozre na molitev zapuščenca, in ne bo zametal njih molitve.

¹⁸Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

¹⁸Zapiše se to naslednjemu rodu, in ljudstvo, ki bode ustvarjeno, bo hvalilo GOSPODA:

¹⁹Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

¹⁹ker je pogledal z višave svetosti svoje, ozrl se GOSPOD iz nebes na zemljo,

²⁰Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

²⁰da usliši jetnikov zdihovanje, da oprosti nje, ki so izročeni smrti,

²¹Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

²¹da oznanjajo na Sionu ime GOSPODOVO in hvalo njegovo v Jeruzalemu,

²²Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

²²ko se zbero ljudstva vsa in kraljestva, da služijo GOSPODU.

²³Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

²³Potlačil je na tem potu moč mojo, dni moje skrajšal.

²⁴Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

²⁴Dejal sem: Bog moj mogočni, ne vzemi me sredi mojih dni! Skozi vse rodove so dnevi tvoji.

²⁵Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

²⁵Saj ti si nekdaj ustanovil zemljo in delo tvojih rok so nebesa.

²⁶I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

²⁶Ona preidejo, ti pa ostaneš; da, vse tisto se postara kakor oblačilo, kakor obleko jih izpremeniš, in se izpremené.

²⁷Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

²⁷Ti pa si večno isti in let tvojih ni konca!Sinovi hlapcev tvojih bodo prebivali v deželi in njih seme se utrdi pred teboj.

²⁸Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

²⁸Sinovi hlapcev tvojih bodo prebivali v deželi in njih seme se utrdi pred teboj.