¹Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

¹Alef [Alef, bet, gimel itd. se imenujejo črke hebrejske abecede.]. Blagor njim, ki hodijo brezmadežno po pravem potu, ki živé po postavi GOSPODOVI.

²Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.

²Blagor njim, ki hranijo pričevanja njegova, ki ga iščejo iz vsega srca,

³Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.

³ki tudi ne delajo krivice, ampak hodijo po potih njegovih.

⁴Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.

⁴Ti si zapovedal ukaze svoje, da naj se izpolnjujejo pridno.

⁵Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

⁵O, da bi pota moja šla tako, da bi izpolnjeval postave tvoje!

⁶Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.

⁶Tedaj ne pridem v sramoto, ko bom gledal na vse zapovedi tvoje.

⁷Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.

⁷Hvalil te bom s pravim srcem, ko se bom učil razsodkov pravičnosti tvoje.

⁸Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.

⁸Postave tvoje bom izpolnjeval, le ne zapusti me nikar!

⁹Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

⁹Bet. Kako ohrani mladenič stezo svojo brez madeža? Držeč se je po besedi tvoji.

¹⁰Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

¹⁰Iz vsega srca svojega te iščem, ne daj, da izgrešim zapovedi tvoje.

¹¹V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

¹¹V srcu svojem sem shranil govor tvoj, da ne grešim zoper tebe.

¹²Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.

¹²Hvaljen si, GOSPOD, uči me postave svoje!

¹³Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

¹³Z ustnami svojimi pripovedujem vse sodbe tvojih ust.

¹⁴Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

¹⁴Veselim se pota pričevanj tvojih kakor vseh zakladov.

¹⁵O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.

¹⁵Ukaze tvoje bom premišljeval in pazil na steze tvoje.

¹⁶V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

¹⁶V postavah tvojih se razveseljujem, besede tvoje ne zabim.

¹⁷Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

¹⁷Gimel. Dobrotno ravnaj s hlapcem svojim, da bom živel, in hraniti hočem besedo tvojo.

¹⁸Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

¹⁸Odgrni oči moje, da gledam čuda v zakonu tvojem.

¹⁹Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.

¹⁹Tujec sem na tej zemlji, ne skrivaj mi zapovedi svojih.

²⁰Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

²⁰Duša moja gine od hrepenenja po pravicah tvojih vsak čas.

²¹Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.

²¹Ti pretiš prevzetnim in preklinjaš, kateri izgrešajo zapovedi tvoje.

²²Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.

²²Odvali od mene sramoto in zaničevanje, ker hranim pričevanja tvoja.

²³Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.

²³Tudi knezi sedé in govoré zoper mene, a hlapec tvoj premišlja postave tvoje.

²⁴Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

²⁴Pričevanja tvoja so vendarle razveseljevanja moja, svetovalci moji.

²⁵Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

²⁵Dalet. V prahu tiči duša moja, oživi me po besedi svoji.

²⁶Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.

²⁶Pota svoja sem ti naznanjal, in odgovoril si mi; úči me postav svojih.

²⁷Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.

²⁷Daj, da umem pot ukazov tvojih, in premišljeval bom čudovita dela tvoja.

²⁸Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.

²⁸Od otožnosti se v solzah taja duša moja, vzdrži me po besedi svoji!

²⁹Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.

²⁹Lažnivosti pot odvrni od mene in pouk zakona svojega mi podéli milostno.

³⁰Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.

³⁰Zvestobe pot sem izvolil, sodbe tvoje si postavil pred oči.

³¹Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

³¹Držim se tvojih pričevanj, GOSPOD, ne daj, da se osramotim.

³²Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

³²Po poti zapovedi tvojih bom tekel, ko razširiš srce moje.

³³He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.

³³He. Uči me, GOSPOD, postav svojih pot, da jo ohranim do konca.

³⁴Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.

³⁴Daj mi razum, da hranim zakon tvoj in ga izpolnjujem iz vsega srca.

³⁵Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

³⁵Daj, da hodim po zapovedi tvojih stezi, ker tá me veseli.

³⁶Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.

³⁶Nagni srce moje k pričevanjem svojim in ne k dobičku.

³⁷Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

³⁷Odvrni oči moje, da ne gledajo ničemurnosti, in na potih svojih me oživi!

³⁸Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

³⁸Utrdi hlapcu svojemu obljubo svojo, ki je dana v pospeševanje strahu do tebe.

³⁹Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

³⁹Odvrni sramoto mojo, ki se je bojim, ker dobre so sodbe tvoje.

⁴⁰Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.

⁴⁰Glej, ukazov tvojih želim, v pravičnosti tvoji daj mi živeti.

⁴¹Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,

⁴¹Vav. Pridejo naj mi milosti tvoje, GOSPOD, zveličanje tvoje po obljubi tvoji;

⁴²Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

⁴²tako bom imel kaj odgovoriti njemu, ki me sramoti, ker upanje imam v besedo tvojo.

⁴³A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.

⁴³In ne vzemi docela iz ust mojih besede resnice, ker sodb tvojih čakam.

⁴⁴I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,

⁴⁴In izpolnjeval bom zakon tvoj stanovitno, vedno in vekomaj.

⁴⁵A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.

⁴⁵In neprestano bom hodil v svobodi, ker postav tvojih iščem.

⁴⁶Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.

⁴⁶Govoriti hočem o pričevanjih tvojih tudi pred kralji, in ne bode me sram.

⁴⁷Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

⁴⁷In razveseljeval se bom v zapovedih tvojih, ki so se mi omilile.

⁴⁸Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.

⁴⁸In dvignem roke svoje do zapovedi tvojih, ki jih ljubim, in preudarjal bom postave tvoje.

⁴⁹Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.

⁴⁹Zajin. Spomni se besede, ki si jo dal hlapcu svojemu, s katero si me utrdil v upanju.

⁵⁰Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

⁵⁰To mi je tolažilo v bridkosti moji, da me je beseda tvoja oživila.

⁵¹Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

⁵¹Prevzetniki so se mi posmehovali silno, a od postave tvoje nisem krenil.

⁵²Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.

⁵²Spominjal sem se sodb tvojih od nekdaj in se tolažil.

⁵³Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.

⁵³Togota me je zgrabila spričo brezbožnikov, ki zapuščajo zakon tvoj.

⁵⁴Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

⁵⁴Sladki spevi so mi postave tvoje v hiši mojega tujčevanja.

⁵⁵Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.

⁵⁵Po noči se spominjam imena tvojega, GOSPOD, in zakon tvoj izpolnjujem.

⁵⁶Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.

⁵⁶To mi je bilo dano, ker sem hranil ukaze tvoje.

⁵⁷Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.

⁵⁷Het. Delež moj je GOSPOD, rekel sem, da bi izpolnjeval besede tvoje.

⁵⁸Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

⁵⁸Ponižno molim pred obličjem tvojim iz vsega srca svojega, milost mi izkaži po obljubi svoji.

⁵⁹Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

⁵⁹Premislil sem pota svoja in obrnil sem noge svoje k pričevanjem tvojim.

⁶⁰Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.

⁶⁰Hitim in se ne obotavljam izpolnjevati zapovedi tvoje.

⁶¹Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.

⁶¹Zadrge brezbožnih so me ovile, a postave tvoje ne zabim.

⁶²O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

⁶²Opolnoči vstajam hvalit te zavoljo sodb pravičnosti tvoje.

⁶³Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.

⁶³Tovariš sem vsem, ki se te bojé in izpolnjujejo povelja tvoja.

⁶⁴Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.

⁶⁴Milosti tvoje, o GOSPOD, polna je zemlja, postav svojih me úči.

⁶⁵Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

⁶⁵Tet. Dobro si storil hlapcu svojemu, GOSPOD, po besedi svoji.

⁶⁶Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.

⁶⁶Dobre razsodnosti in spoznanja me úči, ker zapovedim tvojim verujem.

⁶⁷Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.

⁶⁷Preden sem bil ponižan, sem zahajal v zmote, sedaj pa izpolnjujem govor tvoj.

⁶⁸Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.

⁶⁸Dober si in dobro delaš, úči me postav svojih.

⁶⁹Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

⁶⁹Zvijačo so skovali zoper mene prevzetniki, jaz pa iz vsega srca hranim povelja tvoja.

⁷⁰Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.

⁷⁰Debelí se kakor z mastjo njih srce, jaz pa se zakona tvojega radujem.

⁷¹K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

⁷¹V dobro mi je bilo, da sem bil ponižan, da bi se učil postav tvojih.

⁷²Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

⁷²Boljši mi je zakon tvojih ust nego tisoči zlata in srebra.

⁷³Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,

⁷³Jod. Roke tvoje so me naredile in pripravile, stóri me razumnega, da se učim zapovedi tvojih.

⁷⁴Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

⁷⁴Kateri se te boje, me bodo videli ter se veselili, ker imam v besedi tvoji nado svojo.

⁷⁵Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

⁷⁵Spoznavam, GOSPOD, da so pravične sodbe tvoje in da si me v zvestobi ponižal.

⁷⁶Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.

⁷⁶Bodi, prosim, milost tvoja mi v tolažbo, po obljubi tvoji hlapcu tvojemu.

⁷⁷Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.

⁷⁷Dojde naj mi usmiljenje tvoje, da živim, ker zakon tvoj je vse veselje moje.

⁷⁸Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.

⁷⁸Osramoté se naj prevzetniki, ker so me z lažjo tlačili; jaz pa premišljujem povelja tvoja.

⁷⁹Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.

⁷⁹Povrnejo se naj k meni, ki se boje tebe, in tisti, ki poznajo pričevanja tvoja.

⁸⁰Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

⁸⁰Srce moje se popolnoma pokoravaj postavam tvojim, da ne pridem v sramoto.

⁸¹Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

⁸¹Kaf. Duša moja koprni po zveličanju tvojem, besede tvoje čakam.

⁸²Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?

⁸²Oči moje koprne po obljubi tvoji, ko govorim: Kdaj me potolažiš?

⁸³Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

⁸³Dasi sem podoben mehu v dimu, postav tvojih nisem pozabil.

⁸⁴Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?

⁸⁴Koliko bode dni hlapca tvojega? Kdaj boš sodil nje, ki me preganjajo?

⁸⁵Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

⁸⁵Jame mi kopljejo prevzetniki, ki se ne ravnajo po zakonu tvojem.

⁸⁶Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.

⁸⁶Vse zapovedi tvoje so resnica; po krivem me preganjajo, pomagaj mi!

⁸⁷Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.

⁸⁷Skoraj so me uničili na zemlji, jaz pa se nisem izneveril ukazom tvojim.

⁸⁸Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.

⁸⁸Po milosti svoji me oživi, in hranil bom pričevanja tvojih ust.

⁸⁹Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

⁸⁹Lamed. Na vekomaj, o GOSPOD, je utrjena beseda tvoja v nebesih.

⁹⁰Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

⁹⁰Od roda do roda traja zvestoba tvoja: ustanovil si zemljo, in ona stoji.

⁹¹Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

⁹¹Po tvojih naredbah stoji vse še danes, kajti vse stvari služijo tebi.

⁹²Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

⁹²Ako bi ne bil zakon tvoj vse veselje moje, zdavnaj bi že bil poginil v nadlogi svoji.

⁹³Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

⁹³Nikdar ne pozabim povelj tvojih, ker ž njimi si me oživil.

⁹⁴Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.

⁹⁴Tvoj sem, reši me, ker ukazov tvojih iščem.

⁹⁵Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.

⁹⁵Ko name prežé brezbožni, da me pogubé, pregledujem pričevanja tvoja.

⁹⁶Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.

⁹⁶Videl sem, da sleherna stvar, še tako popolna, ima svoj konec, a zapoved tvoja je širna brez meje.

⁹⁷Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

⁹⁷Mem. Kako ljubim zakon tvoj! ves dan je o njem premišljevanje moje.

⁹⁸Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

⁹⁸Modrejšega od sovražnikov mojih me delajo zapovedi tvoje, ker vekomaj so moja last.

⁹⁹Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

⁹⁹Razumnejši sem postal od vseh učenikov svojih, ker pričevanja tvoja so premišljevanje moje.

¹⁰⁰I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

¹⁰⁰Previdnejši sem od starcev, ker hranim povelja tvoja.

¹⁰¹Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

¹⁰¹Od vsake hudobne steze zadržujem noge svoje, da bi izpolnjeval besedo tvojo.

¹⁰²Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

¹⁰²Od sodb tvojih se ne ganem, ker ti me poučuješ.

¹⁰³Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

¹⁰³Kako sladke so grlu mojemu besede tvoje, slajše od medú ustom mojim!

¹⁰⁴Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

¹⁰⁴Po poveljih tvojih pridobivam razumnost, zato sovražim vsako stezo lažnivosti.

¹⁰⁵Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

¹⁰⁵Nun. Svetilo nogi moji je beseda tvoja in stezi moji luč.

¹⁰⁶Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

¹⁰⁶Prisegel sem, tudi uveljavil: izpolnjevati razsodke pravičnosti tvoje.

¹⁰⁷Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

¹⁰⁷Ponižan sem silno, GOSPOD, oživi me po besedi svoji!

¹⁰⁸Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

¹⁰⁸Prostovoljne daritve ust mojih milo sprejemaj, GOSPOD, in razsodkov svojih me úči!

¹⁰⁹Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

¹⁰⁹Duša mi je vedno v nevarnosti, vendar ne zabim zakona tvojega.

¹¹⁰Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

¹¹⁰Brezbožniki so mi nastavili zanko, vendar od ukazov tvojih ne zahajam.

¹¹¹Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

¹¹¹Pričevanja tvoja sem prejel v posest na veke, ker so veselje mojemu srcu.

¹¹²Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.

¹¹²Srce svoje sem nagnil, da izpolnjuje postave tvoje vedno do konca.

¹¹³Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.

¹¹³Sameh. Ljudi dvojih misli sovražim, zakon tvoj pa ljubim.

¹¹⁴Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

¹¹⁴Zatišje si moje in ščit moj, v besedi tvoji imam nado.

¹¹⁵Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.

¹¹⁵Umeknite se od mene, hudodelniki, jaz hočem hraniti zapovedi svojega Boga!

¹¹⁶Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.

¹¹⁶Bodi mi podpora po obljubi svoji, da živim, in ne pusti, da se osramotim v nadi svoji.

¹¹⁷Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.

¹¹⁷Podpiraj me in varen bodem in gledal bom vedno na postave tvoje.

¹¹⁸Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.

¹¹⁸Vse, ki izgrešujejo postave tvoje, zametaš, kajti laž je, s čimer se slepijo.

¹¹⁹Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

¹¹⁹Kakor žlindro odpravljaš vse brezbožne na zemlji; zatorej ljubim pričevanja tvoja.

¹²⁰Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

¹²⁰Od strahu pred teboj trepeče meso moje in bojim se tvojih sodb.

¹²¹Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

¹²¹Ajin. Pravo sem delal in pravičnost; ne izročaj me njim, ki me stiskajo.

¹²²Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

¹²²Porok bodi hlapcu svojemu na dobro; naj me ne zatirajo prevzetni.

¹²³Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

¹²³Oči moje koprné po zveličanju tvojem in po obljubi pravičnosti tvoje.

¹²⁴Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.

¹²⁴Ravnaj po milosti svoji s hlapcem svojim, in postav svojih me uči.

¹²⁵Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.

¹²⁵Hlapec sem tvoj, stori me razumnega, da spoznam pričevanja tvoja.

¹²⁶Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.

¹²⁶Čas je, da delaš, GOSPOD, ker v nič so deli zakon tvoj.

¹²⁷Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

¹²⁷Zatorej bolj ljubim zapovedi tvoje nego zlato, nego najčistejše zlato.

¹²⁸A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

¹²⁸Zato spoznavam vse ukaze tvoje za prave, vsako stezo lažnivosti sovražim.

¹²⁹Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

¹²⁹Pe. Čudovita so pričevanja tvoja, zato jih hrani duša moja.

¹³⁰Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

¹³⁰Komur se beseda tvoja razodene, prejme luč, in razumnost daje ona preprostim.

¹³¹Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

¹³¹Usta svoja sem odprl v hrepenenju, ker žejen sem zapovedi tvojih.

¹³²Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

¹³²Ozri se v me in usmili se me, kakor je prav za tiste, ki ljubijo ime tvoje.

¹³³Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.

¹³³Noge moje utrdi s poveljem svojim in ne daj, da gospoduje kaka krivica nad menoj.

¹³⁴Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

¹³⁴Otmi me zatiranja ljudi, da izpolnjujem ukaze tvoje.

¹³⁵Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

¹³⁵Daj, da sveti obličje tvoje nad hlapcem tvojim, in uči me postav svojih.

¹³⁶Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.

¹³⁶Potoki vodá teko iz mojih oči zaradi njih, ki se ne pokoré zakonu tvojemu.

¹³⁷Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.

¹³⁷Cade. Pravičen si, GOSPOD, in prave so sodbe tvoje.

¹³⁸Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.

¹³⁸Kar si zaukazal v svojih pričevanjih, je pravičnost, in zvestoba popolnoma.

¹³⁹Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

¹³⁹Od gorečnosti svoje ginem, ker so pozabili besede tvoje zatiralci moji.

¹⁴⁰Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.

¹⁴⁰Dobro preizkušena kakor z ognjem je beseda tvoja, zato jo ljubi hlapec tvoj.

¹⁴¹Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

¹⁴¹Majhen sem jaz in zaničevan, a povelj tvojih ne zabim.

¹⁴²Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.

¹⁴²Pravičnost tvoja je pravičnost večna in postava tvoja je resnica.

¹⁴³Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

¹⁴³Zatira in stiska sta me zadeli, zapovedi tvoje pa so veselje moje.

¹⁴⁴Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.

¹⁴⁴Pričevanja tvoja so pravična vekomaj; dodeli mi razumnost, in živel bom.

¹⁴⁵Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.

¹⁴⁵Kof. Iz vsega srca kličem, usliši me, o GOSPOD! hraniti hočem tvoje postave.

¹⁴⁶K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.

¹⁴⁶Ko te kličem, reši me, in hranil bom pričevanja tvoja.

¹⁴⁷Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.

¹⁴⁷Jutranji svit sem prehitel, da vpijem; besede tvoje sem čakal.

¹⁴⁸Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.

¹⁴⁸Oči moje so prehitevale nočne straže, da bi premišljal govor tvoj.

¹⁴⁹Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.

¹⁴⁹Glas moj poslušaj po milosti svoji, GOSPOD, oživi me po pravdnih naredbah svojih.

¹⁵⁰Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.

¹⁵⁰Bližajo se mi tisti, ki jim gre za sramotno delo, ki so daleč od zakona tvojega.

¹⁵¹Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.

¹⁵¹A ti si blizu, GOSPOD, in vse zapovedi tvoje so resnica.

¹⁵²Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.

¹⁵²Zdavnaj vem iz pričevanj tvojih, da si jih ustanovil na veke.

¹⁵³Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.

¹⁵³Reš. Ozri se na nadlogo mojo in reši me, ker zakona tvojega ne zabim.

¹⁵⁴Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.

¹⁵⁴Prevzemi pravdo mojo in odreši me, po obljubi svoji oživi me.

¹⁵⁵Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.

¹⁵⁵Daleč od krivičnih je zveličanje, ker jim ni mar za postave tvoje.

¹⁵⁶Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.

¹⁵⁶Usmiljenje tvoje je preobilo, GOSPOD, po sodbah svojih oživi me!

¹⁵⁷Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.

¹⁵⁷Dasi je mnogo preganjalcev in stiskalcev mojih, od pričevanj tvojih ne krenem.

¹⁵⁸Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.

¹⁵⁸Videl sem nezvestnike, in gnusilo se mi je, ker se ne držé govora tvojega.

¹⁵⁹Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.

¹⁵⁹Glej, da ljubim povelja tvoja, GOSPOD, po milosti svoji oživi me!

¹⁶⁰Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.

¹⁶⁰Vsebina besed tvojih je sama resnica, in vekomaj velja vsak razsodek tvoje pravičnosti.

¹⁶¹Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.

¹⁶¹Šin. Knezi so me preganjali po nedolžnem, samo pred besedo tvojo je trepetalo moje srce.

¹⁶²Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.

¹⁶²Veselim se besede tvoje, kakor kdor je našel plen obilen.

¹⁶³Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.

¹⁶³Laž sovražim in mrzim, zakon tvoj pa ljubim.

¹⁶⁴Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.

¹⁶⁴Sedemkrat te hvalim na dan zaradi sodb pravičnosti tvoje.

¹⁶⁵Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.

¹⁶⁵Velik mir imajo, kateri ljubijo zakon tvoj, in ni jim spotike.

¹⁶⁶Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.

¹⁶⁶Zveličanja tvojega čakam, GOSPOD, in zapovedi tvoje izpolnjujem.

¹⁶⁷Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

¹⁶⁷Duša moja hrani pričevanja tvoja in ljubim jih močno.

¹⁶⁸Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.

¹⁶⁸Povelja tvoja hranim in pričevanja tvoja, ker vsa pota moja so pred teboj.

¹⁶⁹Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

¹⁶⁹Tav. Vpitje moje se bližaj tvojemu obličju, GOSPOD, daj mi razumnost po besedi svoji.

¹⁷⁰Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.

¹⁷⁰Prošnja moja pridi pred obličje tvoje, po obljubi svoji otmi me.

¹⁷¹I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.

¹⁷¹Hvala bo vrela iz ustnic mojih, ko me boš učil postav svojih.

¹⁷²Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.

¹⁷²Jezik moj bo prepeval govor tvoj, kajti vse zapovedi tvoje so pravične.

¹⁷³Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.

¹⁷³V pomoč mi bodi roka tvoja, ker sem izvolil povelja tvoja.

¹⁷⁴Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.

¹⁷⁴Po zveličanju tvojem hrepenim, GOSPOD, in zakon tvoj je vse veselje moje.

¹⁷⁵Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.

¹⁷⁵Živi naj duša moja, da hvali tebe, in sodbe tvoje naj pomagajo meni.Blodim kakor ovca izgubljena, išči svojega hlapca, ker zapovedi tvojih nisem pozabil.

¹⁷⁶Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

¹⁷⁶Blodim kakor ovca izgubljena, išči svojega hlapca, ker zapovedi tvojih nisem pozabil.