¹Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

¹{Davidov.} Hvaljen bodi GOSPOD, skala moja, ki vadi roke moje za boj, prste moje za vojsko:

²Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

²milost moja in grad moj, visoka trdnjava moja in rešitelj moj, ščit moj in zavetje, kamor pribegam, ki mi podložno dela ljudstvo moje!

³Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

³GOSPOD, kaj je človek, da ti je v čislu, sin smrtnikov, da se meniš zanj?

⁴Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

⁴Človek je podoben dihu, dnevi njegovi so kakor mimogredočega senca.

⁵Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

⁵GOSPOD, nagni nebesa svoja ter stopi doli, dotakni se gorá, in se bodo kadile.

⁶Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

⁶Strelo zaženi in razkropi jih, izstreli pšice svoje in zbegaj jih.

⁷Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

⁷Iztegni roko svojo z višave, reši me in otmi me iz mnogih vodá, iz roke tujcev.

⁸Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

⁸Njih usta govore ničevost in njih desnica je lažnivosti desnica.

⁹Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

⁹Bog, novo pesem ti bom pel, na deseterostrunje ti psalme prepeval,

¹⁰Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

¹⁰tebi, ki daješ rešitev kraljem, otimlješ Davida, hlapca svojega, pogubnega meča.

¹¹Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

¹¹Reši me in otmi me iz roke tujcev, katerih usta govoré ničevost, in njih desnica je lažnivosti desnica.

¹²Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

¹²Da bodo sinovi naši kakor rastline, dobro zrejene v nežni dobi svoji, in hčere naše kakor vogelni stebri, obdelani po zidavi svetišča;

¹³Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

¹³žitnice naše da bodo polne in bodo dajale mnogoteren živež, naše ovce da tisočero rodevajo, desettisočkrat da bodo pomnožene na pašnikih naših,

¹⁴Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

¹⁴in goved naša breja; nič napada, nič predaje, nič jadikovanja da ne bode v ulicah naših!Blagor ljudstvu, ki se mu tako godi, blagor ljudstvu, čigar Bog je GOSPOD.

¹⁵Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

¹⁵Blagor ljudstvu, ki se mu tako godi, blagor ljudstvu, čigar Bog je GOSPOD.