¹Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

¹{Molitev Davidova.} Čuj, o GOSPOD, pravičnost, poslušaj stokanje moje, uho nagni k molitvi moji, ki je brez ustnic zvijačnih.

²Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

²Od tvojega obličja naj pride sodba moja, ker oči tvoje gledajo, kar je pravo.

³Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

³Preiskal si srce moje, pregledal me po noči, z ognjem si me preizkusil, in nisi našel ničesar; kar mislim, ne prestopi mojih ust.

⁴Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

⁴Gledé na dejanja ljudi, po besedi ustnic tvojih sem se čuval potov siloviteža.

⁵Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

⁵Vzdržal sem korake svoje na stezah tvojih, niso se spoteknile noge moje.

⁶Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

⁶Jaz kličem k tebi, ker me čuješ, Bog mogočni; nagni k meni uho svoje in poslušaj govor moj.

⁷Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

⁷Čudovito pokaži milost svojo, rešitelj tistih, ki pribegajo izpred sovražnih upornikov na desnico tvojo.

⁸Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

⁸Hrani me kakor zenico v očesu, v senci peruti svojih me skrivaj

⁹Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

⁹pred brezbožniki, ki me napadajo, pred sovražniki duše moje, ki me oblegajo.

¹⁰Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

¹⁰Brezčutno srce svoje so zaprli, z usti svojimi govoré ošabno.

¹¹Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

¹¹Pri vsakem koraku me že obstopajo, z očmi svojimi pazijo, da me pahnejo na tla.

¹²Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

¹²Podoben je sovražnik moj levu, ki želi raztrgati, mlademu levu, ki čepi v skrivališču.

¹³Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

¹³Vstani, GOSPOD, stopi mu nasproti, zvrni ga na tla, reši dušo mojo brezbožnika z mečem svojim.

¹⁴Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

¹⁴Oprosti me ljudi z roko svojo, GOSPOD, ljudi tega sveta, katerih delež je v tem življenju, katerim polniš trebuh z zakladom svojim; sinov imajo dosita in preobilje svoje zapuščajo otrokom svojim.Jaz pa bom v pravičnosti gledal obličje tvoje, sitil se bom, ko se zbudim, s podobo tvojo.

¹⁵Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

¹⁵Jaz pa bom v pravičnosti gledal obličje tvoje, sitil se bom, ko se zbudim, s podobo tvojo.