¹Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?

¹{Psalm Davidov.} GOSPOD je luč moja in rešitev moja, koga bi se bal? GOSPOD je življenja mojega obrana, koga bi se plašil?

²Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.

²Ko so se mi bližali hudobniki, da pojedo moje meso, zatiralci moji in sovražilci moji, spoteknili so se in padli.

³Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.

³Če bi se vojska utaborila proti meni, brez strahu mi je srce, če bi nastal boj zoper mene, upajoč še veselim se tega.

⁴Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého,a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.

⁴Eno sem prosil GOSPODA, to samo želim: da smem bivati v hiši GOSPODOVI vse dni življenja svojega, da gledam lepoto GOSPODOVO in jo preiskujem v svetišču njegovem.

⁵Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.

⁵Kajti on me skrije v koči svoji ob dnevu nesreče, prikrije me v skrivališču šatora svojega in me vzdigne na skalo.

⁶A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.

⁶In tako bo povišana glava moja nad sovražnike moje, stoječe okrog mene, in daroval bom v šatoru njegovem daritve glasnega veselja, pel bom in psalme citral GOSPODU.

⁷Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.

⁷Sliši me, o GOSPOD, ko kličem z glasom svojim, usmili se me in odgovóri mi!

⁸O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu.

⁸Ker veliš: Iščite obličje moje! srce moje ti govori: Obličje tvoje bom iskal, GOSPOD.

⁹Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.

⁹Ne skrivaj mi obličja svojega, ne zapodi v jezi hlapca svojega; pomoč moja si bil, ne zavrzi me in ne zapusti me, o Bog zveličanja mojega.

¹⁰Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine.

¹⁰Kajti oče moj in mati moja sta me zapustila, GOSPOD pa me k sebi privije.

¹¹Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.

¹¹Uči me, GOSPOD, svoj pot in vodi me po ravni stezi zavoljo njih, ki name preže.

¹²Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.

¹²Ne izdajaj me želji zatiralcev mojih, ker zoper mene stoje lažnive priče in ki pihajo silovitost.

¹³Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.

¹³Ko bi ne veroval, da bom užival dobroto GOSPODOVO v deželi živečih, bi bil poginil.Čakaj GOSPODA, bodi močan in naj se ohrabri srce tvoje, da čakaj GOSPODA!

¹⁴Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.

¹⁴Čakaj GOSPODA, bodi močan in naj se ohrabri srce tvoje, da čakaj GOSPODA!