¹Žalm Davidův k připomínání.

¹{Psalm Davidov, v spomin.} GOSPOD, v srdu svojem me ne pokori in v togoti svoji me ne kaznuj.

²Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

²Kajti pšice tvoje so se zabodle vame in težko me tlači roka tvoja.

³Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

³Nič zdravega ni na mesu mojem zavoljo srda tvojega, miru ni v kosteh mojih zavoljo greha mojega.

⁴Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

⁴Zakaj krivice moje mi presezajo glavo, kakor težko breme me tlačijo, pretežke so zame.

⁵Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

⁵Rane moje smrdé in se gnojé, zavoljo nespameti moje.

⁶Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

⁶Mučim se in sključen sem jako, ves dan hodim v žalni obleki.

⁷Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

⁷Kajti ledja moja so polna prisada in nič ni zdravega na mesu mojem.

⁸Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

⁸Oslabljen sem in potrt presilno, tulim od stokanja svojega srca.

⁹Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

⁹Gospod, pred teboj je vse hrepenenje moje in zdihovanje moje ti ni skrito.

¹⁰Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

¹⁰Srce moje polje, zapustila me je moja krepkost, tudi luč mojih oči mi je zamrla.

¹¹Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

¹¹Ljubljenci moji in prijatelji moji so stopili vstran zavoljo nadloge moje, in sorodniki moji stoje oddaleč.

¹²Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

¹²Tisti pa, ki mi prežé po življenju, mi stavijo zanke, in kateri iščejo nesreče moje, govoré o pogubi in izmišljajo ves dan zvijače.

¹³Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

¹³Jaz pa kakor glušec ne slišim in sem kakor mutec, ki ne odpre svojih ust.

¹⁴Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

¹⁴Res, postal sem kakor on, ki ne sliši in ki mu ni dokazov v ustih.

¹⁵Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

¹⁵Kajti tebe čakam, o GOSPOD, ti zame odgovoriš, Gospod Bog moj.

¹⁶Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

¹⁶Ker rekel sem: Da se pač ne radujejo nad menoj! Ko omahuje noga moja, se povzdigujejo proti meni.

¹⁷Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

¹⁷Zdajpazdaj padem, in bolečina moja mi je vedno pred očmi.

¹⁸Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

¹⁸Kajti krivico svojo pripoznavam in greh moj me skrbi.

¹⁹A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

¹⁹Neprijatelji moji pa so čvrsti in močni, in množijo se, kateri me sovražijo iz krivih vzrokov.

²⁰Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

²⁰In vračajoč hudo za dobro, mi nasprotujejo, zato ker hodim za dobrim.

²¹A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

²¹Ne zapústi me, o GOSPOD, Bog moj, ne bivaj daleč od mene!Hiti mi na pomoč, o GOSPOD, rešenje moje!

²²Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

²²Hiti mi na pomoč, o GOSPOD, rešenje moje!