¹Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

¹{Načelniku godbe. Psalm sinov Korahovih. Pouk.} O Bog, z ušesi svojimi smo slišali, očetje naši so nam pripovedovali, kako delo si storil v njih časih, v časih starodavnih.

²Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

²Ti si z roko svojo izgnal poganske narode in naselil njé, zatrl si ljudstva in razširil njé.

³Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

³Niso namreč z mečem svojim dobili dežele v oblast, in njih rama jim ni dala rešenja, marveč desnica tvoja in rama tvoja in obličja tvojega luč, ker blagovoljen si jim bil.

⁴Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

⁴Ti sam si kralj moj, o Bog: Pošlji vsakršno rešenje Jakobu.

⁵Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

⁵S teboj poderemo na tla zatiralce svoje, v imenu tvojem pogazimo nje, ki se vzpenjajo zoper nas.

⁶V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

⁶Ker na lok svoj se ne zanašam, in meč moj me ne reši.

⁷Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

⁷Ali ti nas otimlješ zatiralcev naših in sovražilce naše osramočuješ.

⁸Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

⁸Z Bogom se hvalimo vse dni in ime tvoje bomo slavili vekomaj. (Sela.)

⁹A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

⁹Zdaj pa si nas zavrgel in izdal v sramoto in ne hodiš z našimi vojskami.

¹⁰Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

¹⁰Storil si, da smo se umaknili sovražniku, in neprijatelji naši si kopičijo plen.

¹¹Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

¹¹Izdal si nas kakor ovce v hrano in med pogane si nas razkropil.

¹²Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

¹²Prodal si ljudstvo svoje za malo in povišal nisi cene njegove.

¹³Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

¹³Izpostavil si nas v zasrambo sosedom našim, v zasramovanje in zasmehovanje njim, ki so okoli nas.

¹⁴Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

¹⁴Za pregovor si nas postavil med narodi in da ljudstva majejo z glavo nad nami.

¹⁵Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

¹⁵Ves dan mi je nečast moja pred očmi in obličja mojega sramota me pokriva.

¹⁶Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

¹⁶Zaradi glasu zasramovalca in preklinjalca, spričo sovražnika in maščevalca.

¹⁷A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

¹⁷Vse to nas je zadelo, in vendar te nismo pozabili niti nezvesto ravnali proti zavezi tvoji.

¹⁸Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

¹⁸Ni se umeknilo srce naše in stopinja naša ni zavila v stran od steze tvoje,

¹⁹Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

¹⁹da si nas tako potrl v kraju šakalov in pokril s senco smrti.

²⁰Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

²⁰Ko bi bili pozabili ime Boga svojega in iztegnili roke svoje k bogu tujemu,

²¹Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

²¹ali bi ne bil Bog tega poiskal? Saj on pozna srca skrivnosti.

²²Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

²²Toda zavoljo tebe nas moré ves dan, cenijo nas kakor ovce za klanje.

²³Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

²³Zbúdi se, zakaj spiš, o Gospod? Vstani, ne zametaj nas na večno!

²⁴Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

²⁴Zakaj skrivaš obličje svoje, pozabljaš bedo našo in zatiranje naše?

²⁵I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

²⁵Ker v prah je ponižana duša naša, tal se je prijelo telo naše.Vstani na pomoč nam in reši nas zavoljo milosti svoje.

²⁶Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

²⁶Vstani na pomoč nam in reši nas zavoljo milosti svoje.