¹Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův.

¹{Načelniku godbe; na mahalat. Pouk Davidov.} Nespametnež govori v svojem srcu: Ni Boga. Izprijeni so in ostudno krivico delajo, ni ga, ki bi činil dobro.

²Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.

²Bog je z neba gledal doli na sinove človeške, da bi videl, je li kateri razumen, je li kdo, ki išče Boga.

³Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

³Vsak izmed njih je odstopil, izpridili so se vsi vkup; ni ga, ki bi delal dobro, ne enega samega.

⁴Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

⁴Ali so docela brezpametni, kateri delajo krivico, ki žró ljudstvo moje, kakor bi jedli kruh, Boga pa ne kličejo?

⁵Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.

⁵Tam so se preplašili od groze, kjer ni bilo groze; ker Bog je razsul kosti vsakega, ki se je utaboril zoper tebe; osramotil si jih, ker Bog jih je zavrgel.O da bi prišlo zveličanje s Siona Izraelu! Ko bo Bog nazaj peljal iz sužnosti ljudstvo svoje, veselil se bo Jakob, radoval se Izrael.

⁶Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. [ (Psalms 53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. ]

⁶O da bi prišlo zveličanje s Siona Izraelu! Ko bo Bog nazaj peljal iz sužnosti ljudstvo svoje, veselil se bo Jakob, radoval se Izrael.