¹Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

¹{Načelniku godbe; na strune. Pouk Davidov.} Sliši, o Bog, molitev mojo in prošnji moji se ne skrivaj!

²Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

²Ozri se v me in mi odgovori; blodim v žalovanju svojem in ječati mi je

³Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

³zavoljo glasú sovražnikovega, zavoljo stiskanja krivičnika. Ker name zvračajo krivico in v jezi me preganjajo.

⁴A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

⁴Srce se mi krči v životu, in smrtni strahovi so me obšli.

⁵Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

⁵Strah in trepet me napadata, in groza me je prevladala.

⁶Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

⁶In sem rekel: O, da bi imel peruti kakor golob, zletel bi, kjer bi mogel počivati.

⁷I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

⁷Glej, kar najdalje bi pobegnil, prebival bi v puščavi. (Sela.)

⁸Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

⁸Hitel bi, da si najdem zavetja pred besnečim vetrom, pred viharjem.

⁹Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

⁹Pogúbi, Gospod, razdeli njih jezik; ker silovitost in prepir vidim v mestu.

¹⁰Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

¹⁰Po dnevi in po noči prežeč pohajajo po zidovju njegovem, krivica in hudobnost pa sta sredi njega.

¹¹Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

¹¹Škodoželjnost je sredi njega, in z ulic njegovih se ne umakneta zatira in zvijača.

¹²Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

¹²Kajti ne nasprotnik me sramoti, to bi prenašal; ne sovražilec moj se vzpenja proti meni, njemu bi se skril, –

¹³Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

¹³temuč ti, človek, meni enak, prijatelj moj in zaupnik moj,

¹⁴Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

¹⁴ki sva skupaj sladko se družila, v hišo Božjo hodila z veselo množico.

¹⁵Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

¹⁵Smrt naj jih preseneti! živi naj se pogreznejo v kraj mrtvih, ker hudobnost je v njih prebivališču, sredi med njimi.

¹⁶Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

¹⁶Jaz pa bom klical Boga, in GOSPOD me bo rešil.

¹⁷Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

¹⁷Zvečer in zjutraj in opoldne bom tožil in stokal, dokler ne usliši mojega glasu.

¹⁸U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

¹⁸Otel je in v mir postavil dušo mojo iz boja zoper mene; kajti z mnogimi krdeli so se vojskovali proti meni.

¹⁹Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

¹⁹Slišal bo Bog mogočni in jim odgovoril, saj on sedi na prestolu od vekomaj (Sela.), njim, v katerih ni premembe misli in se ne boje Boga.

²⁰Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

²⁰Nezvestnik je iztegnil roko svojo zoper nje, ki so živeli v miru ž njim; zavezo svojo je oskrunil.

²¹Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

²¹Gladke so, maslene besede njegove, a vojska tiči v njegovem srcu; mehkejši od olja so govori njegovi, in vendar so goli meči.

²²Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

²²Vrzi na GOSPODA breme svoje, in on te bo podpiral; nikdar ne pripusti, da omahne pravičnik.In ti, o Bog, jih pahneš v jamo pogube; ljudje krvoločni in zvijačni ne dožive dni svojih polovice. Jaz pa bom v tebe upal.

²³Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]

²³In ti, o Bog, jih pahneš v jamo pogube; ljudje krvoločni in zvijačni ne dožive dni svojih polovice. Jaz pa bom v tebe upal.