¹Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.

¹{Načelniku godbe, kakor ‚Nema golobica v oddaljenih krajih‘. Davidova zlata pesem, ko so ga prijeli Filistejci v Gatu.} Milosten mi bodi, o Bog, ker rohneč me preganja človek, ves dan se z menoj bojuje in me stiska.

²Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

²Rohne zalezovalci moji ves dan, ker mnogo jih je, ki se zoper mene vojskujejo ošabno.

³Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

³Ob dnevu, ko me strah obhaja, stavim svoje upanje vate.

⁴Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

⁴V Bogu bom hvalil besedo njegovo; v Boga upam, ne bom se bal: Kaj mi more storiti meso?

⁵Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

⁵Ves dan prevračajo moje besede, zoper mene merijo vse njih misli v hudo.

⁶Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

⁶Zbirajo se in skrivajo se v prežo, pazijo mi na stopinje, ker mi strežejo po življenju.

⁷Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

⁷Se li bodo rešili ob taki hudobnosti? V jezi pahni ljudstva, o Bog!

⁸Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

⁸Ti imaš seštete ure tavanja mojega. Deni v lagvico svojo vsako solzo mojo, ali bi jih ne imel v zaznamku svojem?

⁹Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

⁹Potem se umaknejo sovražniki moji v dan, ko bom klical; to vem, da mi je Bog na strani.

¹⁰A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

¹⁰V Bogu bom hvalil besedo, v GOSPODU hvalil besedo.

¹¹Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

¹¹V Boga upam, ne bom se bal: Kaj mi more storiti človek?

¹²V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

¹²Dolžan sem ti, o Bog, obljube; hvalne daritve ti bom opravljal.Ker ti si otel dušo mojo smrti, tudi noge moje padca, da neprestano hodim pred Bogom v življenja luči.

¹³Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]

¹³Ker ti si otel dušo mojo smrti, tudi noge moje padca, da neprestano hodim pred Bogom v življenja luči.