¹Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.

¹{Načelniku godbe; za Jedutuna. Psalm Davidov.} Samo Bogu tiho vdana je duša moja, od njega pride rešenje moje.

²Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

²Samo on je skala moja in rešitev moja, grad visoki moj, ne omahnem mnogo.

³Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

³Doklej se hočete zaganjati v moža? da ga poderete vi vsi kakor nagnjeno steno in omajano ograjo!

⁴Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

⁴Posvetujejo se samo, kako bi ga z višave njegove pehnili; laž jim ugaja: z usti svojimi vsak blagoslavlja, znotraj v sebi pa preklinja. (Sela.)

⁵Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

⁵Samo Bogu bodi tiho vdana, duša moja, zakaj od njega pride pričakovanje moje.

⁶Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

⁶Samo on je skala moja in rešitev moja, grad moj visoki, ne omahnem.

⁷Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

⁷Na Boga je oprta rešitev moja in slava moja; skalo moči svoje, pribežališče svoje imam v Bogu.

⁸V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

⁸Zaupajte vanj vsak čas, o ljudstvo; pred njim izlijte srce svoje: Bog nam je pribežališče. (Sela.)

⁹Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

⁹Le ničevost so preprosti ljudje, laž pa odlični možje; na tehtnico vkup položeni, poskočili bi nad ničevost.

¹⁰Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

¹⁰Ne upajte v odiranje in plen naj vas ne dela ničemurnih; ako se množi bogastvo, ne navezujte nanje srca!

¹¹Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

¹¹Enkrat je govoril Bog, dvakrat sem slišal: da Božja je močin tvoja, o Gospod, milost – zakaj ti povrneš vsakemu po delu njegovem.

¹²Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]

¹²in tvoja, o Gospod, milost – zakaj ti povrneš vsakemu po delu njegovem.