¹Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

¹{Načelniku godbe; kakor ‚Lilije‘. Psalm Davidov.} Reši me, o Bog, ker vode so mi prišle že do duše.

²Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

²Pogrezam se v blato pregloboko, kjer ni tal pod nogo, zašel sem v globočino vodá, roj valov pritiska name.

³Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

³S kričanjem sem se utrudil, vnelo se je grlo moje, oči moje pešajo, ko čakam svojega Boga.

⁴Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

⁴Več jih je, nego glave moje las, ki me črté brez vzroka, močni so, ki me hočejo uničiti, sovražniki mi po krivici; česar nisem vzel, me silijo vrniti.

⁵Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

⁵O Bog, ti poznaš nespamet mojo in prestopki moji ti niso skriti.

⁶Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

⁶Ne bodi jih spričo mene sram, ki tebe čakajo, o Gospod, GOSPOD nad vojskami; rdečica naj ne oblije zaradi mene njih, ki iščejo tebe, Bog Izraelov.

⁷Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

⁷Zakaj zavoljo tebe prenašam zasmehovanje, sramota je pokrila obličje moje.

⁸Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

⁸Tujec sem postal bratom svojim in neznanec matere svoje sinovom.

⁹Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

⁹Kajti gorečnost za hišo tvojo me je razjedla, in zasmehovanje njih, ki tebe zasmehujejo, je zadelo mene.

¹⁰Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

¹⁰Ko sem jokal in s postom pokoril dušo svojo, bilo mi je le v zasmehovanje.

¹¹Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

¹¹Ko sem se oblačil v raševino, tedaj sem jim bil v pregovor.

¹²Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

¹²O meni govoričijo, kateri posedajo pri vratih, za pesem pa sem njim, ki pijejo opojno pijačo.

¹³Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

¹³Jaz pa – prošnja moja je do tebe, GOSPOD, ob času milosti. O Bog, po obilosti milosti svoje me usliši, po zveličalni resnici svoji.

¹⁴Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

¹⁴Potegni me iz blata, da se ne pogreznem, otet naj bodem sovražilcev svojih in iz globočin vodá.

¹⁵Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

¹⁵Valovje vodá naj me ne potopi in globočina naj me ne pogoltne, in jama naj ne zapre žrela svojega nad mano.

¹⁶Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

¹⁶Odgovóri mi, GOSPOD, ker dobra je milost tvoja, po obilosti usmiljenja svojega ozri se v me.

¹⁷Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

¹⁷In ne skrivaj obličja svojega svojemu hlapcu, ker v stiski sem, hitro mi odgovóri!

¹⁸A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

¹⁸Približaj se duši moji, reši jo, zavoljo sovražnikov mojih me odkupi!

¹⁹Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

¹⁹Ti poznaš zasramovanje moje in mojo sramoto ter nečast mojo, pred teboj so vsi sovražniki moji.

²⁰Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

²⁰Sramotenje je potrlo srce moje in hudo sem bolan; in čakal sem, da bi me kdo miloval, pa ni bilo nikogar, čakal sem tolažiteljev, pa jih nisem dobil.

²¹Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

²¹Dá, za jed so mi dali žolča in v žeji moji so mi dali piti octa.

²²Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

²²Njih miza bodi pred njimi za zanko in brezskrbno njih življenje za zadrgo.

²³Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

²³Otemné naj njih oči, da ne vidijo, in daj, da ledja njih omahujejo neprestano.

²⁴Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

²⁴Izlij nanje jezo svojo in srd tvoj naj jih dohiti.

²⁵Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

²⁵Pusto bodi njih bivališče, v šatorih njih ne bodi prebivalca.

²⁶Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

²⁶Kajti preganjajo njega, ki si ga ti udaril, in spletajo pripovedke o bolečini prebodencev tvojih.

²⁷Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

²⁷Pridevaj krivico njih krivici, in ne dosežejo naj pravičnosti tvoje.

²⁸Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

²⁸Izbrišejo naj se iz življenja knjige, in s pravičnimi naj se ne zapišejo.

²⁹Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

²⁹Jaz pa sem ubožen in v bolečini; rešitev tvoja, o Bog, postavi me na varno.

³⁰Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

³⁰Hvalil bom ime Božje s pesmijo in poveličeval ga z zahvaljevanjem.

³¹I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

³¹To bode všeč GOSPODU bolj nego vol, junec z rogovi in z razdeljenimi parklji.

³²A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

³²Ko bodo to videli krotki, se bodo veselili; naj oživi srce vaše, ki iščete Boga!

³³To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

³³Zakaj GOSPOD se ozira na potrebne in jetnikov svojih ne zameta.

³⁴Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

³⁴Hvalijo naj ga nebesa in zemlja, morja in karkoli lazi po njih.

³⁵Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

³⁵Zakaj Bog dá rešitev Sionu in sezida mesta Judova, da bodo stanovali tam in podedovali deželo.In zarodi hlapcev njegovih jo bodo posedli, in kateri ljubijo ime njegovo, v njej prebivali.

³⁶Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

³⁶In zarodi hlapcev njegovih jo bodo posedli, in kateri ljubijo ime njegovo, v njej prebivali.