1Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání.
1{Načelniku godbe. Psalm Davidov, za spomin.} Bog, hiti me otet, GOSPOD, hiti mi na pomoč!
2Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš.
2Osramoté se naj in z rdečico oblijo, kateri mi strežejo po življenju; umaknejo se naj in v nečast pridejo, ki se veselé nesreče moje!
3Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém.
3Nazaj naj zbežé v plačilo sramote svoje, kateri govoré: Aha, aha!
4Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá.
4Veselé se naj in radujejo v tebi vsi, ki te iščejo, in kateri ljubijo rešenje tvoje, govoré naj vedno: Poveličan bodi Bog!Jaz pa sem ubožen in potreben; o Bog, hiti k meni! Pomoč moja in rešitelj moj si ti, o GOSPOD, ne odlašaj!
5Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš. [ (Psalms 70:6) Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine. ]
5Jaz pa sem ubožen in potreben; o Bog, hiti k meni! Pomoč moja in rešitelj moj si ti, o GOSPOD, ne odlašaj!