¹Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

¹{Psalm Asafov.} Zares, dober je Bog Izraelu, njim, ki so čistega srca.

²Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

²Jaz pa – malo da se niso spoteknile noge moje, skoraj nič, da niso izpoddrsnili koraki moji.

³Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

³Zakaj zavidal sem prevzetnikom, ko sem gledal brezbožnih blagostanje.

⁴Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

⁴Ker ni ga trpljenja do njih smrti, poln zdravja je njih život.

⁵V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

⁵Njim se ni truditi kakor drugim smrtnikom, in kakor druge ljudi jih ne tepo nadloge.

⁶Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

⁶Zato jim je ošabnost okrog vratu kot verižica, silovitost jih pokriva kakor obleka.

⁷Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

⁷Oči jim gledajo debele iz polti zalite, v domišljavosti srca prestopajo vse meje.

⁸Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

⁸Rogajo se in hudobno govoré o zatiranju, govoré kot vzvišeni nad vse.

⁹Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

⁹Proti nebu dvigajo usta in kar izreče njih jezik, mora veljati na zemlji.

¹⁰A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

¹⁰Zato hiti za njimi njih ljudstvo, in njih nauke srkajo kot vodo obilo.

¹¹Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

¹¹In govoré: Kako naj Bog ve? Ali je pač kaj znanja pri Najvišjem?

¹²Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

¹²Glejte! ti so brezbožni in, vsekdar živeč brez skrbi, kopičijo bogastvo!

¹³Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

¹³Res, zastonj sem čistil srce svoje in v nedolžnosti umival svoje roke,

¹⁴Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

¹⁴ker sem bil vendarle tepen ves dan, in kazen me je iznova zadela vsako jutro. –

¹⁵Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

¹⁵Ako bi bil jaz rekel: Govoril bom istotako, glej, nezvest bi bil rodu tvojih otrok.

¹⁶Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

¹⁶Tedaj sem premišljal, da bi to razumel, a pretežavno je bilo očem mojim.

¹⁷Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

¹⁷Dokler nisem stopil v svetišča Boga mogočnega in zagledal njih konca.

¹⁸Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

¹⁸Zares, na polzka tla si jih postavil, treščiš jih, da bodo v podrtine.

¹⁹Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

¹⁹Kako so hipoma opustošeni, konec jih je, poginili so v grozah!

²⁰Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

²⁰So kakor sanje, ko se je zbudil kdo; tako, Gospod, ko se zbudiš, uničiš njih podobo.

²¹Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

²¹Ko se mi je grenkobe polnilo srce in me je bodlo v ledicah mojih,

²²Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

²²tedaj sem bil brezpameten in nisem vedel ničesar, kakor živina sem bil pred teboj.

²³A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

²³A vendar sem vedno s teboj, ker si me prijel za desnico mojo.

²⁴Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

²⁴Po svetu svojem me boš vodil in naposled sprejel v slavo.

²⁵Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

²⁵Kdo bi mi bil v nebesih razen tebe? in če tebe imam, se ne veselim ničesar na zemlji.

²⁶Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

²⁶Najsi peša meso moje in srce moje – skala srca mojega in delež moj je Bog vekomaj.

²⁷Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

²⁷Ker glej, kateri so daleč od tebe, poginejo; pokončaš ga, kdorkoli se s prešeštvovanjem izneveri tebi.Jaz pa – dobro mi je, da sem blizu Boga; v Gospoda Jehovo stavim pribežališče svoje, da oznanjam vsa dela tvoja.

²⁸Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

²⁸Jaz pa – dobro mi je, da sem blizu Boga; v Gospoda Jehovo stavim pribežališče svoje, da oznanjam vsa dela tvoja.