¹Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

¹{Pesem in psalm sinov Korahovih. Načelniku godbe; na mahalat leanot. Pouk Hemana Ezrahovca.} O GOSPOD, Bog zveličanja mojega, po dnevi kličem in po noči pred teboj.

²Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

²Pred obličje tvoje pridi molitev moja, nagni uho svoje k mojemu vpitju.

³Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

³Kajti nasičena je z nadlogami duša moja in življenje moje je dospelo do kraja mrtvih.

⁴Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

⁴Štejejo me med tiste, ki se pogrezajo v jamo; podoben sem možu, ki mu je minila življenja moč.

⁵Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

⁵Med mrtvimi sem zapuščen kakor pobiti, ležeči v grobu, ki se jih ne spominjaš več, ker so ločeni od tvoje roke.

⁶Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

⁶Položil si me v jamo najglobočjo, v kraje temne, v globočine.

⁷Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

⁷Trdo me tlači jeza tvoja in vse valove svoje zaganjaš v me. (Sela.)

⁸Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

⁸Oddalil si od mene znance moje, storil si me njim v najhujšo gnusobo; zajet sem, in pobegniti ne morem.

⁹Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

⁹Oko moje mrli od bede; kličem te, GOSPOD, vsak dan, k tebi razpenjam roke svoje.

¹⁰Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

¹⁰Boš li na mrtvih delal čudeže? Ali mrtvi vstajajo, da bi te slavili? (Sela.)

¹¹Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

¹¹Ali naj bi se v grobu oznanjala milost tvoja, zvestoba tvoja v kraju pogube?

¹²I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

¹²Ali se mar v temini spoznajo čuda tvoja in pravičnost tvoja v pozabljenja deželi?

¹³Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

¹³Jaz pa vpijem, GOSPOD, k tebi, že zjutraj ti hiti naproti molitev moja.

¹⁴Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

¹⁴Zakaj zametaš dušo mojo, o GOSPOD, skrivaš mi obličje svoje?

¹⁵Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

¹⁵Siromak sem in blizu smrti od mladosti svoje, strahove tvoje prenašam in sem izbegan.

¹⁶Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

¹⁶Jeze tvoje žar gre čezme, strahote tvoje me uničujejo;

¹⁷Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

¹⁷obdajajo me kakor vode ves dan, obstopajo me vse skupaj.Oddalil si od mene prijatelja in tovariša, temine so mi znanci edini.

¹⁸Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

¹⁸Oddalil si od mene prijatelja in tovariša, temine so mi znanci edini.