¹Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.

¹{Pouk Etana Ezrahovca.} O milostih GOSPODOVIH bom peval vekomaj, rodu za rodom bom oznanjal z usti svojimi zvestobo tvojo.

²O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.

²Rekel sem namreč: Vekomaj se bo milost sezidavala, v samih nebesih utrdiš zvestobo svojo.

³Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:

³„Sklenil sem zavezo z izvoljencem svojim, prisegel sem Davidu, svojemu hlapcu:

⁴Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,

⁴Na vekomaj utrdim seme tvoje in stavil bom prestol tvoj od roda do roda.“ (Sela.)

⁵Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.

⁵Zato slavé nebesa čudovito delo tvoje, o GOSPOD, tudi zvestobo tvojo v zboru svetnikov.

⁶Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.

⁶Zakaj kdo naj se v nebeških višavah primerja GOSPODU, kdo je GOSPODU podoben med sinovi Božjimi?

⁷Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?

⁷On je Bog mogočni, jako strašen v zboru svetnikov in strašnejši mimo vseh, ki so okrog njega.

⁸Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.

⁸O GOSPOD, Bog nad vojskami, kdo je tebi enako mogočen, GOSPOD? In zvestoba tvoja biva okrog tebe.

⁹Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.

⁹Ti gospoduješ nad morja divjostjo; ko se vzpenjajo valovi njegovi, ti jih krotiš.

¹⁰Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.

¹⁰Zdrobil si Egipt, da je kakor strt, z ramo svoje moči si razkropil sovražnike svoje.

¹¹Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.

¹¹Tvoja so nebesa, tvoja tudi zemlja; vesoljni svet in česar je poln, ustanovil si ti.

¹²Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.

¹²Sever in jug, ti si ju ustvaril; Tabor in Hermon veselo pojeta o imenu tvojem.

¹³Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.

¹³Velemožna je rama tvoja, krepka je roka tvoja, vzvišena desnica tvoja.

¹⁴Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.

¹⁴Pravičnost in prava sodba sta podstava tvojemu prestolu, milost in resnica hodita pred obličjem tvojim.

¹⁵Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.

¹⁵Blagor ljudstvu, ki pozna trobente radostni glas! Ti hodijo v svetlobi obličja tvojega, o GOSPOD!

¹⁶Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.

¹⁶V imenu tvojem se radujejo ves dan in po pravičnosti tvoji se povišujejo.

¹⁷Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.

¹⁷Zakaj dika njih moči si ti, in po blagovoljnosti tvoji bo zvišan rog naš.

¹⁸Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.

¹⁸GOSPOD namreč je naš ščit in Svetnik Izraelov naš kralj.

¹⁹Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.

¹⁹Nekdaj si v prikazni govoril svetnikom svojim in rekel: Pomoč sem podelil junaku, povzdignil sem izvoljenega iz ljudstva.

²⁰Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.

²⁰Našel sem Davida, hlapca svojega, pomazilil sem ga s svetim oljem svojim.

²¹Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.

²¹Ž njim bodi roka moja stanovitna in rama moja naj ga krepča.

²²A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.

²²Ne bo ga stiskal sovražnik in sin krivice ga ne bo tlačil.

²³Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.

²³Temuč starem izpred njega nasprotnike njegove in sovražilce njegove udarim.

²⁴Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.

²⁴In moja zvestoba in milost moja bo ž njim, in v imenu mojem se povzdigne rog njegov.

²⁵Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.

²⁵In nad morje položim roko njegovo in nad reke njegovo desnico.

²⁶A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.

²⁶On me bo klical: Oče moj si ti, Bog moj mogočni in skala rešenja mojega.

²⁷On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.

²⁷Jaz pa ga postavim za prvorojenca, za najvišjega kraljem zemlje.

²⁸Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.

²⁸Vekomaj mu ohranim milost svojo, in zaveza moja mu ostani zvesta.

²⁹Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.

²⁹In postavim seme njegovo, da večno traja, in prestol njegov kakor dnevi nebes.

³⁰Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.

³⁰Ako zapusté sinovi njegovi zakon moj in ne bodo hodili v sodbah mojih,

³¹Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

³¹ako oskrunijo postave moje in ne bodo ravnali po zapovedih mojih:

³²Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

³²obiščem s šibo njih pregreho in z udarci njih krivico.

³³Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

³³Toda milosti svoje mu ne odtegnem in lagal ne bom zoper zvestobo svojo.

³⁴Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

³⁴Ne oskrunim zaveze svoje in ne izpremenim ustnic svojih obljube.

³⁵Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

³⁵Enkrat sem prisegel pri svetosti svoji; zares, Davidu ne bom lagal:

³⁶Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

³⁶Večno bodi seme njegovo in prestol njegov kakor solnce pred mano.

³⁷Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

³⁷Kakor luna bode stanoviten vekomaj. In priča v nebeških višavah je zvesta. (Sela.)

³⁸Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.

³⁸Ti pa si zavrgel in zaničeval, razsrdil si se zoper maziljenca svojega.

³⁹Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.

³⁹Zaničeval si hlapca svojega zavezo, oskrunil in vrgel na tla venec njegov.

⁴⁰Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.

⁴⁰Podrl si vse ograje njegove, trdnjave njegove si izpostavil razdoru.

⁴¹Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.

⁴¹Plenili so ga vsi mimohodeči, v zasmeh je dan sosedom svojim.

⁴²Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.

⁴²Povzdignil si zatiralcev njegovih desnico, veselje napravil vsem sovražnikom njegovim.

⁴³Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.

⁴³Skrhal si tudi meča njegovega ostrino in mu nisi dal zmagati v vojski.

⁴⁴Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.

⁴⁴Storil si, da je minila bleščoba njegova, in prestol njegov si zvrnil na tla.

⁴⁵Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.

⁴⁵Okrajšal si dni mladosti njegove, pokril si ga s sramoto. (Sela.)

⁴⁶Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.

⁴⁶Doklej, GOSPOD, boš li se skrival vekomaj? gorela bo kakor ogenj jeza tvoja?

⁴⁷Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?

⁴⁷Spomni se me – kako sem kratkih dni! Za kako ničevost si ustvaril vse otroke človeške!

⁴⁸Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?

⁴⁸Kateri mož je, ki živi in ne bo videl smrti, ki zavaruje dušo svojo zoper oblast groba? (Sela.)

⁴⁹Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.

⁴⁹Kje so, o Gospod, milosti tvoje nekdanje, ki si jih prisegel Davidu v zvestobi svoji?

⁵⁰Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.

⁵⁰Spomni se, Gospod, sramote hlapcev svojih, da nosim v prsih svojih zasramovanje vseh teh mnogih ljudstev,

⁵¹Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,

⁵¹s katerim so sramotili sovražniki tvoji, GOSPOD, s katerim so sramotili maziljenca tvojega stopinje. —Slava GOSPODU vekomaj! Amen in Amen! Knjiga četrta.

⁵²Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]

⁵²Slava GOSPODU vekomaj! Amen in Amen! Knjiga četrta.