¹Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

¹Kdor stanuje v zavetju Najvišjega, bo počival v senci Vsemogočnega.

²Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

²Zato pravim GOSPODU: Pribežališče si moje in grad moj, Bog moj, v katerega upam.

³Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

³Kajti on te bo rešil iz zanke ptičarjeve in kuge pogubne.

⁴Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

⁴S perutjo svojo te pokrije, in pod krili njegovimi ti bo zavetje, ščit in bran je resnica njegova.

⁵Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

⁵Ne boj se nočnega strahu, ne pšice, ki šviga po dnevi,

⁶Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

⁶ne pogube, ki lazi v temi, ne kuge, ki razsaja opoldne.

⁷Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

⁷Pade jih ob strani tvoji tisoč in desetkrat tisoč na desnici tvoji, a k tebi se ne približa.

⁸Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

⁸Samo z očmi svojimi boš to gledal in videl povračilo brezbožnikov.

⁹Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

⁹Ker si rekel: Ti, GOSPOD, si pribežališče moje, Najvišjega si postavil za prebivališče svoje,

¹⁰Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

¹⁰ne zadene te nesreča nobena in šiba se ne približa šatoru tvojemu.

¹¹Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

¹¹Zakaj angelom svojim zapove zate, da te hranijo po vseh potih tvojih.

¹²Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

¹²Na rokah te bodo nosili, da ne zadeneš z nogo svojo ob kamen.

¹³Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

¹³Po divjem levu boš hodil in po kači, teptal boš leva mladiča in zmaja.

¹⁴Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

¹⁴Ker mi je vdan v ljubezni, pravi Bog, ga hočem oteti; na varno ga postavim, ker pozna ime moje.

¹⁵Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

¹⁵Kadar me zakliče, ga uslišim, na strani mu bodem v stiski; rešim ga in počastim.Nasitim ga z dolgostjo življenja in storim, da z veseljem gleda zveličanje moje.

¹⁶Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

¹⁶Nasitim ga z dolgostjo življenja in storim, da z veseljem gleda zveličanje moje.