¹Protož pravím: Zdali jest Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.

¹Pravim torej: Je li Bog zavrgel ljudstvo svoje? Nikakor ne. Kajti tudi jaz sem Izraelec, iz semena Abrahamovega, iz rodu Benjaminovega.

²Nezavrhlť jest Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co Písmo praví o Eliášovi? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému řka:

²Ni zavrgel Bog ljudstva svojega, ki ga je naprej spoznal. Ali ne veste, kaj pravi pismo pri Eliju? kako toži Bogu zoper Izraela, govoreč:

³Pane, proroky tvé zmordovali a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají.

³„Gospod, proroke tvoje so pomorili in oltarje tvoje so razkopali, in jaz sem ostal sam, in strežejo mi po življenju“.

⁴Ale co jemu dí odpověd Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.

⁴Ali kaj pravi njemu Božji odgovor? „Ohranil sem sebi ostanek sedem tisoč mož, ki niso pripognili kolena pred Baalom“.

⁵Takť i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zůstali,

⁵Tako je torej tudi v sedanjem času ostanek po izbiri milosti.

⁶A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, tedy již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.

⁶Če pa je iz milosti, ni več iz del, sicer bi milost več ne bila milost.

⁷Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,

⁷Kaj torej? Česar išče Izrael, tega ni dosegel, a izbira je to dosegla; drugi so se pa zakrknili,

⁸(Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.

⁸kakor je pisano: „Dal jim je Bog duha nesvesti, oči, da ne vidijo, in ušesa, da ne slišijo, do današnjega dne“.

⁹A David dí: Budiž jim stůl jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením.

⁹In David pravi: „Naj jim postane njih miza za zanko in za lov in za spotiko in za povračilo;

¹⁰Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.

¹⁰potemne naj jim oči, da ne vidijo, in njih hrbet pripogibaj vselej“.

¹¹A z toho pravím: Tak-liž jsou pak Židé klesli, aby docela padli? Nikoli, ale jejich klesnutím spasení přiblížilo se pohanům, aby je tak Bůh k závidění přivedl.

¹¹Pravim torej: So li se spoteknili, da padejo? Nikakor ne; temuč po njih padcu je prišlo zveličanje poganom, da bi jih pogani zbudili v posnemanje.

¹²A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?

¹²Če je pa njih padec bogastvo za svet in njih izguba bogastvo za pogane, koliko več prinese njih polno število [Dobesedno: polnost (obilost).]?

¹³Vámť zajisté pravím pohanům, jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování mé oslavuji,

¹³A vam poganom govorim. V kolikor sem torej apostol poganov, hvalim svojo službo,

¹⁴Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl ty, jenž jsou tělo mé, a k spasení přivésti aspoň některé z nich.

¹⁴ne bi li kako v posnemanje [Ali: k zavisti.] zbudil teh, ki so moje meso, in rešil katere izmed njih.

¹⁵Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak bude zase jich přijetí, než život z mrtvých?

¹⁵Kajti če je njih zavrženje prineslo spravo svetu, kaj bode njih sprejetje nego življenje iz mrtvih?

¹⁶Poněvadž prvotiny svaté jsou, takéť svaté jest i těsto; a jest-liť kořen svatý, tedy i ratolesti.

¹⁶Če so pa prvine svete, je sveto tudi testo, in če je korenina sveta, so svete tudi veje.

¹⁷Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.

¹⁷Če so pa bile nekatere veje odlomljene, in ti, ki si bil divja oljka, si bil vcepljen mednje in si postal sodeležnik oljkove korenine in maščobe,

¹⁸Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.

¹⁸ne hvali se proti vejam; če se pa hvališ, pomisli da ne nosiš ti korenine, temuč korenina tebe.

¹⁹Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,

¹⁹Porečeš torej: Odlomljene so bile veje, da bi bil jaz vcepljen.

²⁰Dobře pravíš. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.

²⁰Dobro, zavoljo nevere so bile odlomljene, ti pa z vero stojiš. Ne prevzetuj, ampak boj se!

²¹Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.

²¹Zakaj če Bog naravnim vejam ni prizanesel, tudi tebi ne prizanese.

²²A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.

²²Glej torej dobroto in ostrost Božjo: nad temi, ki so padli, ostrost, a nad seboj dobroto, ako vztrajaš v dobroti; če ne, boš tudi ti posekan.

²³Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.

²³Oni pa bodo tudi vcepljeni, če ne ostanejo v neveri, zakaj Bog ima moč, da jih zopet vcepi.

²⁴Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více pak ti, kteříž podle přirození jsou z dobré olivy, vštípeni budou v svou vlastní olivu.

²⁴Kajti če si ti bil odsekan od oljke, po naravi divje, in vcepljen proti naravi na plemenito oljko, koliko bolj bodo tile, ki so po naravi veje, vcepljeni na lastno oljko?

²⁵Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.

²⁵Kajti nočem, bratje, da bi vi ne vedeli te skrivnosti (da bi se ne zdeli sami sebi razumni): da je trdokornost le deloma zadela Izraela, dokler ne pride polno število poganov;

²⁶A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.

²⁶in tako bo zveličan ves Izrael, kakor je pisano: „Pride s Siona Rešitelj in odvrne brezbožnosti od Jakoba.

²⁷A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.

²⁷In to jim je od mene zaveza, kadar odvzamem njih grehe“.

²⁸A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté.

²⁸Z ozirom na evangelij so sicer sovražniki zavoljo vas, a z ozirom na izbiro so ljubljenci zavoljo očetov.

²⁹Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.

²⁹Bogu namreč ni žal milostnih darov in svojega klicanja.

³⁰Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,

³⁰Kajti kakor vi nekdaj niste bili pokorni Bogu, a sedaj ste usmiljenje dosegli vsled njih nepokornosti,

³¹Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli.

³¹tako tudi ti sedaj niso poslušali, da bi vsled usmiljenja, ki ste ga vi dosegli, tudi oni dobili usmiljenje.

³²Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.

³²Zaprl je namreč Bog vse v nepokornost, da bi se vseh usmilil.

³³Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!

³³O globočina bogastva in modrosti in znanja Božjega! kako nedoumne so njegove sodbe in kako nezasledljive njegove poti!

³⁴Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

³⁴Kajti kdo je spoznal misel Gospodovo? Ali kdo mu je bil svetovalec?

³⁵Nebo kdo prve dal jemu, a budeť mu odplaceno?

³⁵ali kdo mu je prej dal kaj, da bi moral dobiti povračilo?Kajti iz njega in po njem in za njega je vse. Njemu slava na veke! Amen.

³⁶Nebo z něho a skrze něho a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.

³⁶Kajti iz njega in po njem in za njega je vse. Njemu slava na veke! Amen.