¹Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zřízené jsou.

¹Slednji človek bodi pokoren višjim oblastim; ni je namreč oblasti razen od Boga, in oblasti, katere so, so postavljene od Boga.

²A protož, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení dobudou.

²Kdor torej nasprotuje oblasti, se upira naredbi Božji; kateri se pa upirajo, prejmo sebi sodbo.

³Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.

³Kajti poglavarji niso za strah dobremu delu, ampak hudemu. Hočeš li pa, da ne bi se bal oblasti? Dobro delaj, in imel boš hvalo od nje;

⁴Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zuřivý nad tím, kdož zle činí.

⁴Božja namreč je služabnica, tebi v dobro. Ako pa delaš hudo, boj se: zakaj zastonj ne nosi meča, ker je Božja služabnica, maščevalka v kaznovanje tega, ki dela hudo.

⁵A protož musejíť vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.

⁵Zato se je treba pokoravati, ne samo zavoljo kazni, ampak tudi zavoljo vesti.

⁶Nebo proto i daň dáváte, poněvadž služebníci Boží jsou, pilnou práci o to vedouce.

⁶Saj zato tudi plačujete davke; zakaj služabniki so Božji, pa se prav s tem stanovitno pečajo.

⁷Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.

⁷Dajte torej vsakemu, kar ste dolžni: komur davek, davek; komur carino, carino; komur strah, strah; komur čast, čast.

⁸Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil,

⁸Nikomur ne bodite ničesar dolžni, razen da ljubite drug drugega; kajti kdor ljubi drugega, je izpolnil postavo.

⁹Poněvadž to přikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jest-li které jiné přikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

⁹Kajti: Ne prešeštvuj, ne ubijaj, ne kradi, ne poželi, in če je katera druga zapoved, tale beseda jo obsega: Ljubi bližnjega svojega kakor samega sebe.

¹⁰Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost Zákona jestiť láska.

¹⁰Ljubezen bližnjemu ne napravlja hudega. Izpolnitev postave je torej ljubezen.

¹¹A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. (Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.)

¹¹In to delajte, vedoč za čas, da je ura, da se že iz spanja zbudimo; kajti sedaj nam je zveličanje bliže, nego kadar smo sprejeli vero.

¹²Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.

¹²Noč je skoraj minila, a dan se je približal. Odvrzimo torej dela tmine, a oblecimo se v orožje svetlosti.

¹³Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti,

¹³Kakor po dnevi živimo spodobno, ne v požrešnosti in pijančevanju, ne v nečistostih in razuzdanostih, ne v prepiru in zavisti;ampak oblecite Gospoda Jezusa Kristusa, in ne delajte si skrbi za meso, da mu strežete v poželenju.

¹⁴Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo k vyplňování žádostí jeho.

¹⁴ampak oblecite Gospoda Jezusa Kristusa, in ne delajte si skrbi za meso, da mu strežete v poželenju.