¹Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?

¹Ali pa ne veste, bratje (govorim namreč tistim, ki poznajo postavo), da postava gospoduje človeku, kolikor časa živi?

²Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.

²Kajti omožena žena je s postavo privezana na moža, dokler on živi; če ji pa mož umre, je oproščena postave moža.

³A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

³Zato se bo torej prešeštnica imenovala, če postane žena drugemu možu, dokler njen mož živi; če pa mož umre, je prosta postave, da ne bo prešeštnica, če se omoži z drugim.

⁴Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

⁴Tako, bratje moji, ste tudi vi umrli postavi po smrti telesa Kristusovega, da boste zvezani z drugim, s tistim namreč, ki je iz mrtvih vstal, da sad obrodimo Bogu.

⁵Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.

⁵Kajti ko smo bili v mesu, so delovale v naših udih grešne strasti, zbujene po postavi, da obrode sad smrti.

⁶Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

⁶Sedaj pa smo oproščeni postave, ko smo odmrli temu, kar nas je vezalo, tako da služimo v novosti duha in ne v starini črke.

⁷Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.

⁷Kaj torej porečemo? da je postava greh? Nikakor ne! Ali greha nisem spoznal, razen po postavi. Saj tudi za poželenje ne bi bil vedel, ko bi postava ne velela: Ne poželi!

⁸Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.

⁸Ko je pa priložnost dobil greh, je po zapovedi napravil v meni vsakršno poželenje; zakaj greh brez postave je mrtev.

⁹Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,

⁹Jaz pa sem živel brez postave nekdaj; ali ko je prišla zapoved, je greh oživel,

¹⁰a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.

¹⁰jaz pa sem umrl; in pokazalo se je, da mi je ta zapoved, ki naj bi bila za življenje, za smrt.

¹¹Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.

¹¹Zakaj greh, dobivši priložnost, me je po zapovedi ukanil in ž njo umoril.

¹²A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.

¹²Tako je postava res sveta, in zapoved je sveta in pravična in dobra.

¹³Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.

¹³Ali je torej to, kar je dobro, meni postalo smrt? Nikakor ne! Temuč greh mi je postal smrt, da se pokaže kot greh, pripravljajoč mi z dobrim smrt, da tako postane greh čez mero grešen po zapovedi.

¹⁴Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

¹⁴Vemo namreč, da je postava duhovna, a jaz sem mesen, suženjski prodan grehu.

¹⁵Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

¹⁵Kajti kar delam, ne umejem: ker kar hočem, tega ne delam, nego kar sovražim, to delam.

¹⁶Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.

¹⁶Če pa to delam, česar nočem, pritrjujem postavi, da je dobra.

¹⁷A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

¹⁷Sedaj pa ne delam tega več jaz, temuč v meni prebivajoči greh.

¹⁸Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.

¹⁸Kajti vem, da ne prebiva v meni, to je, v mojem mesu, dobro. Hoteti dobro, to je pač pri meni, ali izvrševati dobro, tega ni.

¹⁹Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.

¹⁹Dobrega namreč, kar hočem, ne delam, ampak hudo, česar nočem, prav to delam.

²⁰A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

²⁰Če pa to delam, česar nočem, ne delam tega več jaz, temuč v meni prebivajoči greh.

²¹Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

²¹Kaže se mi torej ta postava: kadar hočem dobro delati, se me drži hudo.

²²Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;

²²Kajti veselim se postave Božje po notranjem človeku,

²³Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.

²³ali v svojih udih vidim drugačno postavo, ki se ustavlja postavi uma mojega in me ima ujetega v postavi greha, katera je v mojih udih.

²⁴Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

²⁴Jaz nesrečni človek! kdo me otme iz telesa te smrti?Hvala bodi Bogu po Jezusu Kristusu, Gospodu našem! Tako torej jaz sam z umom služim postavi Božji, a z mesom postavi greha.

²⁵Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

²⁵Hvala bodi Bogu po Jezusu Kristusu, Gospodu našem! Tako torej jaz sam z umom služim postavi Božji, a z mesom postavi greha.