¹Stalo se pak za času soudců, že byl hlad v zemi. I odšel člověk z Betléma Judova, a bydlil pohostinu v krajině Moábské s manželkou svou a se dvěma syny svými.

¹In zgodi se v dneh, ko so sodniki vladali, da nastane lakota v deželi. In neki mož iz Betlehema Judovega odide, da prebiva kot tujec na Moabski poljani, on in žena njegova in dva sinova.

²Jméno pak muže toho Elimelech, a jméno ženy jeho Noémi, jméno také dvou synů jeho Mahalon a Chelion, Efratejští z Betléma Judova; a přišedše do krajiny Moábské, bydlili tam.

²Možu pa je bilo ime Elimelek in ženi njegovi Naomi, njegova dva sinova pa sta se imenovala Mahlon in Kiljon, Efratejca iz Betlehema Judovega. In prišli so na Moabsko poljano in bivali ondi.

³Umřel pak Elimelech, muž Noémi; i pozůstala ona s oběma syny svými.

³Elimelek pa, Naomin mož, je umrl, in ona je ostala z dvema sinoma svojima.

⁴Kteříž pojali sobě ženy Moábské; jméno jedné bylo Orfa a jméno druhé Rut. I bydlili tam téměř deset let.

⁴Ta si vzameta ženi Moabki, eni je bilo ime Orfa in drugi Ruta. In prebivali so ondi blizu deset let.

⁵Umřeli také oni oba dva, Mahalon i Chelion, a zůstala žena ta po dvou synech svých a manželu svém.

⁵Potem umrjeta obadva, Mahlon in Kiljon, in žena ostane za dvema sinoma svojima in za možem svojim.

⁶Tedy vstavši ona s nevěstami svými, navracela se z krajiny Moábské; nebo slyšela v krajině Moábské, že Hospodin navštívil lid svůj, dav jemu chléb.

⁶Tedaj vstane ona z dvema snahama svojima, da bi se povrnila z Moabske poljane; slišala je namreč v kraju moabskem, da je GOSPOD obiskal ljudstvo svoje, ko mu je dal kruha.

⁷Vyšedši tedy z místa, na němž bydlila, a obě nevěsty její s ní, daly se na cestu, aby se navrátily do země Judské.

⁷Odpravi se torej iz mesta, kjer je bivala, in ž njo dve snahi njeni, in nastopijo pot, da se vrnejo v deželo Judovo.

⁸Řekla pak Noémi oběma nevěstám svým: Jděte, navraťte se jedna každá do domu matky své. Učiniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy činili s mrtvými syny mými i se mnou.

⁸In Naomi reče dvema snahama svojima: Pojdita in vrnita se, vsaka v svoje matere hišo! GOSPOD stóri vama milost, kakor ste jo storili mrtvima in meni.

⁹Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpočinutí, jedna každá v domě muže svého. I políbila jich, ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly.

⁹Daj vama GOSPOD, da najdeta pokoj, vsaka v svojega moža hiši. In ju poljubi. Oni pa povzdigneta glas svoj in jočeta.

¹⁰A řekly jí: Obrátíme se raději s tebou k lidu tvému.

¹⁰In ji rečeta: Nikar, ampak vrneva se s teboj k ljudstvu tvojemu.

¹¹I řekla Noémi: Navraťte se, dcerky mé. Proč chcete jíti se mnou? Zdaliž ještě budu míti syny, aby byli vaši muži?

¹¹Naomi pa reče: Vrnita se, hčerki moji! Čemu bi hoteli z menoj iti? Nosim li še sinove v telesu svojem, ki bi vam bili možje?

¹²Navraťte se, dcerky mé, a odejděte, neboť jsem již stará k vdání; nýbrž bych i řekla, že mám naději, bych i noci této se vdala a syny zrodila,

¹²Vrnita se, hčerki moji, in pojdita! Prestara sem že, da bi vzela moža. In ko bi tudi rekla: Upam, da dobim še to noč moža in porodim sinove,

¹³Zdaž byste na ně čekaly, až by dorostli? Zdaliž tou příčinou meškati se budete, abyste se neměly vdáti? Ne tak, mé dcerky, nebo mé trápení větší jest nežli vaše, proto že ruka Hospodinova jest proti mně.

¹³bosta li hoteli čakati, dokler odrastejo? hočeta li zaradi njih odlašati, da ne bi vzeli moža? Ne, hčerki moji! zakaj meni je veliko bridkejše nego vama, ker roka GOSPODOVA je iztegnjena zoper mene.

¹⁴Ony pak pozdvihše hlasu, opět plakaly. A Orfa políbivši svegruši svou, odešla, Rut pak přídržela se jí.

¹⁴In oni povzdigneta glas svoj in jočeta še bolj. Orfa pa poljubi taščo svojo in odide. A Ruta se je oklene.

¹⁵Kteréžto řekla Noémi: Aj, přítelkyně tvá navrátila se k lidu svému a k bohům svým, navratiž se také za ní.

¹⁵Ona pa reče: Glej, jetrva tvoja se je vrnila k svojemu ljudstvu in k svojemu bogu; vrni se tudi ti za jetrvo svojo!

¹⁶Ale Rut řekla: Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Nebo kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj.

¹⁶Ruta odgovori: Nikar me ne sili, da te zapustim in se obrnem, da ne bi šla za teboj! Ker kamor ti greš, hočem iti tudi jaz, in kjerkoli ostaneš, ostanem tudi jaz: tvoje ljudstvo je ljudstvo moje, in tvoj Bog je moj Bog!

¹⁷Kdekoli umřeš, umru, a tu pochována budu. Toto mi učiň Hospodin, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou.

¹⁷Kjer umrješ, umrjem tudi jaz in ondi hočem biti pokopana. GOSPOD mi stóri to in ono, če sama smrt ne loči mene in tebe.

¹⁸Tedy viduci, že se na tom ustavila, aby šla s ní, přestala k ní mluviti.

¹⁸Ko torej vidi, da se je trdno namenila iti ž njo, neha jo odvračati.

¹⁹I šly obě dvě spolu, až přišly k Betlému. I stalo se, že když přišly do Betléma, roznesla se pověst o nich po všem městě, a pravili: To-li jest ta Noémi?

¹⁹In šli sta obedve, da sta dospeli v Betlehem. In zgodi se, ko prideta v Betlehem, da se vznemiri zanju vse mesto, in žene so dejale: Je li ta Naomi?

²⁰Jimž ona řekla: Nenazývejte mne Noémi, říkejte mi Mara; nebo hořkostí velikou naplnil mne Všemohoucí.

²⁰Ona pa reče: Ne imenujte me Naome [T. j. radost.], ampak kličite me Maro [T. j. bridkost.], ker me je Vsegamogočni prenapolnil z bridkostjo!

²¹Vyšla jsem plná, teď pak prázdnou mne zase Hospodin přivedl. Pročež tedy nazýváte mne Noémi, poněvadž mne Hospodin ssoužil, a Všemohoucí mne znuzil?

²¹Polna sem šla odtod, a prazno me je pripeljal domov GOSPOD. Zakaj mi pravite Naomi, ker me je ponižal GOSPOD in Vsegamogočni mi hudo storil?Tako se je vrnila Naomi in ž njo Ruta Moabka, njena snaha, ki je odšla z Moabske poljane; in dospeli sta v Betlehem, prav ko se je ječmenova žetev začela.

²²A navrátila se Noémi s Rut Moábskou, nevěstou svou; navrátila se pak z krajiny Moábské. I přišly do Betléma, když počínali žíti ječmene.

²²Tako se je vrnila Naomi in ž njo Ruta Moabka, njena snaha, ki je odšla z Moabske poljane; in dospeli sta v Betlehem, prav ko se je ječmenova žetev začela.