¹Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa, řkouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku.

¹In možje Izraelovi so prisegli v Micpi, rekoč: Nihče izmed nas ne sme dati hčere svoje Benjamincu za ženo!

²Protož všel lid do domu Boha silného, a seděli tam až do večera před Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali pláčem velikým.

²In ljudstvo pride v Betel in sedi ondi pred Bogom do večera, in povzdignejo glasove svoje in silno plakajo.

³A řekli: Proč Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele?

³In reko: O GOSPOD, Bog Izraelov, zakaj se je zgodilo to v Izraelu, da danes manjka enega rodu v Izraelu?

⁴Nazejtří pak ráno vstal lid, a vzdělali tam oltář, a obětovali oběti zápalné a pokojné.

⁴Drugo jutro pa vstane ljudstvo zgodaj, in zgrade ondi oltar in darujejo žgalne in mirovne žrtve.

⁵Řekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto nepřišel do shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se byli velice zapřisáhli proti tomu, kdož by nepřišel k Hospodinu do Masfa, řkouce: Bez milosti ať umře.

⁵In sinovi Izraelovi reko: Je li kdo iz vseh rodov Izraelovih, ki ni prišel sem v zbor h GOSPODU? Zakaj izrekli so bili veliko prokletje nad onim, ki ne bi prišel gori v Micpo h GOSPODU, rekši: Gotovo mora umreti.

⁶Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, řekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele.

⁶In sinovi Izraelovi so se kesali zaradi Benjamina, brata svojega, in dejali: Danes je bil odsekan en rod od Izraela!

⁷Jakž tedy učiníme s těmi ostatky, aby ženy měli, poněvadž jsme se přísahou zavázali skrze Hospodina, že jim nedáme dcer svých za manželky?)

⁷Kako naj storimo, da tisti, ki so ostali, dobodo žene? Kajti prisegli smo pri GOSPODU, da jim od svojih hčera ne damo žen!

⁸Řekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto nepřišel k Hospodinu do Masfa? A aj, nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždění.

⁸Zato vprašajo: Ali je kdo iz rodov Izraelovih, ki ni prišel gori h GOSPODU v Micpo? In glej, nihče ni prišel iz Jabesa v Gileadu v tabor k zborovanju.

⁹Nebo když sečten byl lid, a aj, nebylo tam žadného z obyvatelů Jábes Galád.

⁹Kajti ko so prešteli ljudstvo, glej, ni bilo ne enega iz prebivalcev v Gileadskem Jabesu.

¹⁰Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů nejsilnějších, a přikázali jim, řkouce: Jděte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meče, ženy i děti.

¹⁰In pošlje občina tja dvanajst tisoč najboljših junakov in jim zapove, rekoč: Pojdite in pobijte z ostrino meča prebivalce v Gileadskem Jabesu z ženami in otročiči!

¹¹Toto pak učiníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž muže poznala, zamordujete.

¹¹Ali to je stvar, ki jo storite: Pomorite vse moške in vsako ženo, ki se je združila z možem.

¹²Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen, kteréž nepoznaly muže, a přivedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v zemi Kananejské.

¹²In dobe med prebivalci v Gileadskem Jabesu štiristo hčera, ki so bile device in niso poznale moža v združenju; te pridejo v tabor v Silo, ki je v Kanaanski deželi.

¹³Tedy poslalo všecko to shromáždění, a mluvili k synům Beniamin, kteříž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji.

¹³In pošlje vsa občina in naroči govoriti s sinovi Benjaminovimi, ki so bili na Rimonski skali, in jim ponudi mir.

¹⁴Protož navrátili se Beniaminští toho času. I dali jim ženy, kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich.

¹⁴Benjaminci se torej vrnejo tisti čas, in oni jim dado žene, ki so jih ohranili pri življenju izmed žen v Gileadskem Jabesu; toda ni jih jim bilo zadosti.

¹⁵Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že učinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských.

¹⁵In ljudstvo se je kesalo zaradi Benjamina, ker je GOSPOD storil pretrgo v rodovih Izraelovih.

¹⁶Řekli tedy starší shromáždění toho: Jak učiníme s těmi pozůstalými, aby měli ženy? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin.

¹⁶Tedaj reko starejšine občine: Kako naj storimo, da dobé preostali žene, ker so žene iztrebljene iz Benjamina?

¹⁷Řekli také: Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží, aby nezahynulo pokolení z Izraele.

¹⁷In reko: Dediščina mora ostati tistim, ki so zbežali iz Benjamina, da se ne zatre rod iz Izraela.

¹⁸My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky; (nebo se byli přísahou zavázali synové Izraelští, řkouce: Zlořečený buď, kdož by dal manželku synům Beniamin.)

¹⁸Toda mi jim ne moremo dati hčer svojih za žene; zakaj sinovi Izraelovi so prisegli, rekoč: Proklet bodi, kdor da ženo Benjamincem!

¹⁹Potom řekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě, kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného, k východu slunce cestě, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu jest na poledne.

¹⁹Reko torej: Glejte, praznik GOSPODOV je vsako leto v Silu, ki je severno od Betela, na vzhodni strani ceste, ki drži iz Betela gori v Sihem, in južno od Lebone.

²⁰Přikázali tedy synům Beniamin, řkouce: Jděte a skrejte se v vinicích.

²⁰In naroče sinovom Benjaminovim, rekoč: Pojdite in prežite po vinogradih!

²¹A šetřte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do země Beniamin.

²¹Ko boste pa videli, da gredo hčere iz Sila na ples, planite iz vinogradov in si vsak ulóvi ženo iz silskih hčera ter odidite v deželo Benjaminovo!

²²Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich, aby se před námi soudili, tedy řekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni.

²²Ko pa pridejo njih očetje ali bratje pravdat se z nami, jim porečemo: Dajte jih v darilo nam; kajti za vsakega nismo dobili žene v boju; saj njim jih niste dali, sicer bi zdaj bili krivi.

²³Tedy učinili tak synové Beniamin, a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dědictví svému, a vzdělavše zase města svá, bydlili v nich.

²³In sinovi Benjaminovi so storili tako in si vzeli žene, po številu svojem, iz plesalk, ki so jih ugrabili, in šli so in se vrnili v dediščino svojo in so zgradili mesta ter prebivali v njih.

²⁴A tak odešli odtud synové Izraelští toho času, jeden každý k svému pokolení a k čeledi své; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví svému.

²⁴Sinovi Izraelovi so se pa razšli odtod tisti čas, vsak v svoj rod in k rodovini svoji, in vsak je šel odtod v dediščino svojo.V tistih dneh ni bilo kralja v Izraelu: vsakdo je delal, kar se mu je zdelo prav.

²⁵Těch dnů nebylo krále v Izraeli, ale každý, což se mu vidělo, to činil.

²⁵V tistih dneh ni bilo kralja v Izraelu: vsakdo je delal, kar se mu je zdelo prav.