¹Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.

¹Glej, lepa si, prijateljica moja, glej, lepa si; oči tvoje so kakor golobice za pajčolanom tvojim; lasje tvoji so kakor čreda koz, ki leže po strmini gore Gileadske.

²Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.

²Zobje tvoji so kakor čreda ostriženih ovčic, ki stopajo gori iz kopeli, katerih vsaka ima dvojčeti in nerodovitne ni med njimi nobene.

³Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.

³Ustne tvoje so kakor karmezinasta vrvica in usta tvoja so ljubka; kakor odrezan kos margaranovega jabolka so senca tvoja izza pajčolana tvojega.

⁴Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.

⁴Vrat tvoj je kakor stolp Davidov, ki je zgrajen za orožnico, na njem visi tisoč ščitov, vsi ščiti junakov.

⁵Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.

⁵Prsi tvoje so kakor dve srnici, dvojčeti gazelini, ki se paseta med lilijami.

⁶Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.

⁶Dokler se ohladi dan in sence zbeže, pojdem h gori mirovi in k hribu kadila.

⁷Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.

⁷Vsa si lepa, prijateljica moja, in madeža ni na tebi.

⁸Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.

⁸Z menoj doli z Libanona, nevesta moja, z menoj prideš z Libanona; z vrha Amane boš gledala doli, z vrha Senirja in Hermona, od ležišč levov, od gorá leopardov.

⁹Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.

⁹Obvladala si mi srce, sestra moja, nevesta, obvladala si mi srce z enim pogledom svojih oči, z eno verižico na vratu svojem.

¹⁰Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.

¹⁰Kako je lepa ljubav tvoja, sestra moja, nevesta! koliko boljša je ljubav tvoja nego vino in mazil tvojih duh boljši nego vseh dišav!

¹¹Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.

¹¹Z usten tvojih, nevesta, kaplja strd, med in mleko sta pod jezikom tvojim, in oblačil tvojih duh je kakor Libanona vonj.

¹²Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.

¹²Zaklenjen vrt je sestra moja, nevesta, zaklenjen vrelec, zapečaten studenec.

¹³Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,

¹³Mladike tvoje so margaranov gaj z žlahtnim sadjem, s ciprovim cvetjem in z nardovimi rastlinami,

¹⁴Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.

¹⁴narda in žafran, kolmež in sladka skorjica, z vsakršnim kadilnim drevjem, mira in lopatika z vsemi najboljšimi dišavami.

¹⁵Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.

¹⁵Ti si studenec na vrtu, vodnjak žive vode in potoki, ki teko od Libanona.Vstani, severni veter, in pridi, jug, vej skozi moj vrt, da kapljajo njega dišave! Naj pride ljubi moj na vrt svoj in uživa sadove, njemu dragocene.

¹⁶Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.

¹⁶Vstani, severni veter, in pridi, jug, vej skozi moj vrt, da kapljajo njega dišave! Naj pride ljubi moj na vrt svoj in uživa sadove, njemu dragocene.