¹Měsíce osmého, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí:

¹Osmi mesec v drugem letu Darija je prišla beseda GOSPODOVA Zahariju, sinu Berekija, sina Idovega, proroku, govoreč:

²Rozhněval se Hospodin na otce vaše velice.

²GOSPOD se je silno srdil nad očeti vašimi.

³Protož rci těmto: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů.

³Zato jim reci: Tako pravi GOSPOD nad vojskami: Izpreobrnite se k meni, govori GOSPOD nad vojskami, in obrnem se k vam, pravi GOSPOD nad vojskami.

⁴Nebuďte jako otcové vaši, na něž volávali proroci onino předešlí, říkajíce: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se nyní od cest svých zlých, i od skutků vašich zlých, ale neuposlechli, ani pozorovali mne, praví Hospodin.

⁴Ne bodite kakor očetje vaši, ki so jim glasili prejšnji proroki, govoreč: Tako veli GOSPOD nad vojskami: Izpreobrnite se vendar od hudobnih potov in od hudih dejanj svojih! ali niso poslušali in niso pazili name, govori GOSPOD.

⁵Otcové vaši kde jsou? A proroci ti zdali na věky živi jsou?

⁵Očetje vaši, kje so? in proroki, žive li vekomaj?

⁶Ale však slova má a soudové moji, kteréž jsem přikázal služebníkům svým prorokům, zdali nepostihli otců vašich? tak že obrátivše se, řekli: Jakž uložil Hospodin zástupů učiniti nám podlé cest našich, a podlé skutků našich, tak učinil nám.

⁶Toda besede in postave moje, ki sem jih zapovedal hlapcem svojim prorokom, niso li zadele očetov vaših? In izpreobrnili so se in rekli: Kakor je GOSPOD nad vojskami namenil nam storiti, po naših potih in po naših dejanjih, tako nam je storil.

⁷Dne čtyřmecítmého, jedenáctého měsíce, kterýž jest měsíc Šebat, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí:

⁷Štiriindvajseti dan enajstega meseca, ki je mesec Šebat, v drugem letu Darija, je prišla beseda GOSPODOVA Zahariju, sinu Berekija, Idovega sina, proroku, in je rekel:

⁸Viděl jsem v noci, a aj, muž sedí na koni ryzím, kterýž stál mezi myrtovím, kteréž bylo v dolině, za ním pak koně ryzí, strakaté a bílé.

⁸Videl sem po noči, in glej, mož je sedel na rdečem konju in stal med mirtami, ki so rasle v dolini, in za njim so bili konji rdeči, rjavi in beli.

⁹I řekl jsem: Kdo jsou tito, Pane můj? Řekl mi anděl ten, kterýž mluvil se mnou: Já ukáži tobě, kdo jsou tito.

⁹In rečem: Gospod moj, kdo so ti? In angel, ki je govoril z menoj, mi reče: Pokažem ti, kdo so ti.

¹⁰Tedy odpovídaje muž ten, kterýž stál mezi myrtovím, řekl: Tito jsou, kteréž poslal Hospodin, aby zchodili zemi.

¹⁰In odgovori mož, ki je stal med mirtami, in reče: Ti so, ki jih je GOSPOD poslal, da prehodijo zemljo.

¹¹I odpověděli andělu Hospodinovu tomu, kterýž stál mezi myrtovím, a řekli: Zchodili jsme zemi, a aj, všecka země bezpečně bydlí, a pokoje užívá.

¹¹In odgovore angelu GOSPODOVEMU, ki je stal med mirtami, rekoč: Obhodili smo zemljo, in glej, vsa zemlja je tiha in počiva.

¹²Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl: Ó Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let?

¹²Tedaj izpregovori angel GOSPODOV in reče: O GOSPOD nad vojskami, doklej se ne usmiliš Jeruzalema in mest Judovih, na katera si se srdil že sedemdeset let?

¹³I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými.

¹³In GOSPOD je odgovoril angelu, ki je z menoj govoril, dobre besede, tolažilne besede.

¹⁴Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým.

¹⁴Angel pa, ki je govoril z menoj, mi reče: Oglási in reci: Tako pravi GOSPOD nad vojskami: Vnet sem za Jeruzalem in za Sion z veliko gorečnostjo;

¹⁵A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému.

¹⁵in z velikim srdom se srdim nad lahkoživnimi poganskimi narodi; kajti jezil sem se le malo, oni pa so nesrečo pospeševali.

¹⁶Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj staven bude v něm, praví Hospodin zástupů, a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém.

¹⁶Zato pravi tako GOSPOD: Obrnil sem se zopet k Jeruzalemu z mnogim usmiljenjem; hiša moja se bo zidala v njem, govori GOSPOD nad vojskami, in merska vrv bo raztegnjena čez Jeruzalem.

¹⁷Ještě volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť se rozsadí města má pro hojnost dobrého; neboť utěší ještě Hospodin Sion, a vyvolí ještě Jeruzalém.

¹⁷Dalje še oglási in reci: Tako pravi GOSPOD nad vojskami: Mesta moja bodo zopet imela obilost dobrot; in GOSPOD zopet potolaži Sion in zopet izvoli Jeruzalem.

¹⁸Tedy pozdvihl jsem očí svých, a uzřel jsem, a aj, čtyři rohové.

¹⁸In povzdignem oči in vidim, in glej: štirje rogovi.

¹⁹I řekl jsem andělu, kterýž mluvil se mnou: Co jest toto? I řekl mi: To jsou ti rohové, kteříž zmítali Judou, Izraelem a Jeruzalémem.

¹⁹In rečem angelu, ki je govoril z menoj: Kaj so ti? In mi reče: To so rogovi, ki so razkropili Judo, Izraela in Jeruzalem.

²⁰Ukázal mi také Hospodin čtyři kováře.

²⁰Potem mi pokaže GOSPOD štiri kovače.In vprašam: Kaj so ti prišli delat? In mi reče: Oni so rogovi, ki so tako razkropili Judo, da ni nihče več vzdignil glave; ti pa so prišli, da one prestrašijo in da odbijejo rogove narodom, ki so povzdignili rog zoper deželo Judovo, da bi jo razmetali.

²¹I řekl jsem: Co jdou dělati tito? I mluvil, řka: Tito jsou rohové, kteříž zmítali Judou, tak že žádný nemohl pozdvihnouti hlavy své. Protož přišli tito, aby je přestrašili, a srazili rohy těch národů, kteříž pozdvihli rohu proti zemi Judské, aby ní zmítali.

²¹In vprašam: Kaj so ti prišli delat? In mi reče: Oni so rogovi, ki so tako razkropili Judo, da ni nihče več vzdignil glave; ti pa so prišli, da one prestrašijo in da odbijejo rogove narodom, ki so povzdignili rog zoper deželo Judovo, da bi jo razmetali.