¹Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef,

¹Zgodi se pa v četrtem letu kralja Darija, da je prišla beseda GOSPODOVA Zahariju, četrti dan devetega meseca, Kisleva.

²Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově,

²Takrat so poslali iz Betela Sarezerja in Regemeleka ž njegovimi možmi, da prosijo blagovoljnosti GOSPODA

³A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let?

³in da govore duhovnikom hiše GOSPODA nad vojskami in prorokom: Ali naj še jočem in se zdržujem v petem mesecu, kakor sem že delal veliko let?

⁴I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí:

⁴In prišla mi je beseda GOSPODA nad vojskami, govoreč:

⁵Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili?

⁵Reci vsemu ljudstvu dežele in duhovnikom takole: Ko ste se postili v petem in sedmem mesecu teh sedemdesetih let, ste li se postili meni in zavoljo mene?

⁶A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete?

⁶Ko pa jeste in ko pijete, ne jeste li in ne pijete li zase?

⁷Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil?

⁷Ne veste li za besede, ki jih je GOSPOD oznanjal po prejšnjih prorokih, ko se je še prebivalo v Jeruzalemu, ko je vladal mir v njem in v mestih okoli njega, in se je prebivalo v južni pokrajini in v nižavi?

⁸I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí:

⁸In prišla je beseda GOSPODOVA Zahariju, govoreč:

⁹Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému.

⁹Tako pravi GOSPOD nad vojskami in veleva: Izvršujte sodbe po resnici ter izkazujte milost in usmiljenje drug drugemu;

¹⁰A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.

¹⁰in ne zatirajte vdove in sirote, tujca in ubožca, in nihče naj ne izmišlja hudega v svojem srcu zoper svojega brata!

¹¹Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli.

¹¹Ali takrat niso hoteli poslušati in so uporno nastavili pleča in si zatisnili ušesa, da ne bi slišali.

¹²A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů.

¹²In srce so si naredili kakor demant, da ne bi slišali postave in besed, ki jih je GOSPOD nad vojskami poslal po svojem duhu s prejšnjimi proroki; zato je prišla velika jeza od GOSPODA nad vojskami.

¹³Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů.

¹³In zgodilo se je: kakor sem klical jaz, pa niso hoteli poslušati, tako so klicali oni, a nisem hotel slišati, pravi GOSPOD nad vojskami;ali raznesel sem jih kakor z vetrom med vse narode, ki jih niso poznali; in zemlja je bila opustošena za njimi, da nihče ni hodil po njej; in izpremenili so deželo zaželjeno v puščavo.

¹⁴A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.

¹⁴ali raznesel sem jih kakor z vetrom med vse narode, ki jih niso poznali; in zemlja je bila opustošena za njimi, da nihče ni hodil po njej; in izpremenili so deželo zaželjeno v puščavo.