1Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.
1O Zot, sa të shumtë janë armiqtë e mi! Shumë ngrihen kundër meje.
2Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
2Shumë thonë për mua: "Nuk ka shpëtim për të pranë Perëndisë". (Sela)
3Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
3Por ti, o Zot, je një mburoje rreth meje; ti je lavdia ime dhe ai më larton kokën.
4Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
4Me zërin tim i thirra Zotit dhe ai m'u përgjigj nga mali i tij i shenjtë. (Sela)
5Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
5Unë rashë e fjeta; pastaj u zgjova, sepse Zoti më përkrah.
6Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
6Unë do të kem frikë nga mizëri njerëzish që kanë fushuar rreth e qark kundër meje.
7Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
7Çohu, o Zot, më shpëto, o Perëndia im; sepse ti i ke goditur tërë armiqtë e mi në nofull; u ke thyer dhëmbët të pabesëve.
8Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]
8Shpëtimi i përket Zotit, bekimi yt qoftë mbi popullin tënd. (Sela)