¹Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

¹Sonunda Eyüp ağzını açtı ve doğduğu güne lanet edip şöyle dedi:

²Nebo mluvě Job, řekl:

³‹‹Doğduğum gün yok olsun,‹Bir oğul doğdu› denen gece yok olsun!

³Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

⁴Karanlığa bürünsün o gün,Yüce Tanrı onunla ilgilenmesin,Üzerine ışık doğmasın.

⁴Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

⁵Karanlık ve ölüm gölgesi sahip çıksın o güne,Bulut çöksün üzerine;Işığını karanlık söndürsün.

⁵Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

⁶Zifiri karanlık yutsun o geceyi,Yılın günleri arasında sayılmasın,Aylardan hiçbirine girmesin.

⁶Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

⁷Kısır olsun o gece,Sevinç sesi duyulmasın içinde.

⁷Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

⁸Günleri lanetleyenler,Livyatanı uyandırmaya hazır olanlar,O günü lanetlesin.

⁸Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

⁹Akşamının yıldızları kararsın,Boş yere aydınlığı beklesin,Tan atışını görmesin.

⁹Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

¹⁰Çünkü sıkıntı yüzü görmemem içinAnamın rahminin kapılarını üstüme kapamadı.

¹⁰Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

¹¹‹‹Neden doğarken ölmedim,Rahimden çıkarken son soluğumu vermedim?

¹¹Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

¹²Neden beni dizler,Emeyim diye memeler karşıladı?

¹²Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

¹³Çünkü şimdi huzur içinde yatmış,Uyuyup dinlenmiş olurdum;

¹³Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

¹⁴Yaptırdıkları kentler şimdi viran olanDünya kralları ve danışmanlarıyla birlikte,

¹⁴S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

¹⁵Evlerini gümüşle dolduranAltın sahibi önderlerle birlikte.

¹⁵Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

¹⁶Neden düşük bir çocuk gibi,Gün yüzü görmemiş yavrular gibi toprağa gömülmedim?

¹⁶Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

¹⁷Orada kötüler kargaşayı bırakır,Yorgunlar rahat eder.

¹⁷Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

¹⁸Tutsaklar huzur içinde yaşar,Angaryacının sesini duymazlar.

¹⁸Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

¹⁹Küçük de büyük de oradadır,Köle efendisinden özgürdür.

¹⁹Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

²⁰‹‹Niçin sıkıntı çekenlere ışık,Acı içindekilere yaşam verilir?

²⁰Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

²¹Oysa onlar gelmeyen ölümü özler,Onu define arar gibi ararlar;

²¹Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

²²Mezara kavuşuncaNeşeden coşar, sevinç bulurlar.

²²Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

²³Neden yaşam verilir nereye gideceğini bilmeyen insana,Çevresini Tanrının çitle çevirdiği kişiye?

²³Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

²⁴Çünkü iniltim ekmekten önce geliyor,Su gibi dökülmekte feryadım.

²⁴Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

²⁵Korktuğum,Çekindiğim başıma geldi.

²⁵To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

²⁶Huzur yok, sükûnet yok, rahat yok,Yalnız kargaşa var.››

²⁶Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.