¹Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

¹Temanlı Elifaz şöyle yanıtladı:

²Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

²‹‹Biri sana bir şey söylemeye çalışsa gücenir misin?Kim konuşmadan durabilir?

³Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

³Evet, pek çoklarına sen ders verdin,Zayıf elleri güçlendirdin,

⁴Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

⁴Tökezleyeni senin sözlerin ayakta tuttu,Titreyen dizleri sen pekiştirdin.

⁵Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

⁵Ama şimdi senin başına gelince gücüne gidiyor,Sana dokununca yılgınlığa düşüyorsun.

⁶Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

⁶Senin güvendiğin Tanrıdan korkun değil mi,Umudun kusursuz yaşamında değil mi?

⁷Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

⁷‹‹Düşün biraz: Hangi suçsuz yok oldu,Nerede doğrular yıkıma uğradı?

⁸Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

⁸Benim gördüğüm kadarıyla, fesat sürenler,Kötülük tohumu ekenler ektiklerini biçiyor.

⁹Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

⁹Tanrının soluğuyla yok oluyor,Öfkesinin rüzgarıyla tükeniyorlar.

¹⁰Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

¹⁰Aslanın kükremesi, homurtusu kesildi,Dişleri kırıldı genç aslanların.

¹¹Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

¹¹Aslan av bulamadığı için yok oluyor,Dişi aslanın yavruları dağılıyor.

¹²Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

¹²‹‹Bir söz gizlice erişti bana,Fısıltısı kulağıma ulaştı.

¹³V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

¹³Gece rüyaların doğurduğu düşünceler içinde,İnsanları ağır uyku bastığı zaman,

¹⁴Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

¹⁴Beni dehşet ve titreme aldı,Bütün kemiklerimi sarstı.

¹⁵Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

¹⁵Önümden bir ruh geçti,Tüylerim ürperdi.

¹⁶Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

¹⁶Durdu, ama ne olduğunu seçemedim.Bir suret duruyordu gözümün önünde,Çıt çıkmazken bir ses duydum:

¹⁷Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

¹⁷‹Tanrı karşısında insan doğru olabilir mi?Kendisini yaratanın karşısında temiz çıkabilir mi?

¹⁸Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

¹⁸Bakın, Tanrı kullarına güvenmez,Meleklerinde hata bulur da,

¹⁹Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

¹⁹Çamur evlerde oturanlara,Mayası toprak olanlara,Güveden kolay ezilenlere mi güvenir?

²⁰Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

²⁰Ömürleri sabahtan akşama varmaz,Kimse farkına varmadan sonsuza dek yok olurlar.

²¹Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

²¹İçlerindeki çadır ipleri çekilince,Bilgelikten yoksun olarak ölüp giderler.›