1Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
1Çocuklarım, babanızın uyarılarına kulak verin.Dikkat edin ki anlayışlı olasınız.
2Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
2Çünkü size iyi ders veriyorum,Ayrılmayın öğrettiğimden.
3Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
3Ben bir çocukken babamın evinde,Annemin körpecik tek yavrusuyken,
4On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
4Babam bana şunu öğretti:‹‹Söylediklerime yürekten sarıl,Buyruklarımı yerine getir ki yaşayasın.
5Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
5Bilgeliği ve aklı sahiplen,Söylediklerimi unutma, onlardan sapma.
6Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
6Bilgelikten ayrılma, o seni korur.Sev onu, seni gözetir.
7Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
7Bilgeliğe ilk adım onu sahiplenmektir.Bütün servetine mal olsa da akla sahip çık.
8Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
8Onu el üstünde tut, o da seni yüceltecek,Ona sarılırsan seni onurlandıracak.
9Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
9Başına zarif bir çelenk,Görkemli bir taç giydirecektir.››
10Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
10Dinle oğlum, sözlerimi benimse ki,Uzasın ömrün.
11Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
11Seni bilgelik yolunda eğitir,Doğru yollara yöneltirim.
12Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
12Ayakların takılmadan yürür,Sürçmeden koşarsın.
13Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
13Aldığın terbiyeye sarıl, bırakma,Onu uygula, çünkü odur yaşamın.
14Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
14Kötülerin yoluna ayak basma,Yürüme alçakların yolunda,
15Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
15O yoldan sakın, yakınından bile geçme,Yönünü değiştirip geç.
16Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
16Çünkü kötülük etmedikçe uyuyamaz onlar,Uykuları kaçar saptırmadıkça birilerini.
17Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
17Yedikleri ekmek kötülük,İçtikleri şarap zorbalık ürünüdür.
18Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
18Oysa doğruların yolu şafak ışığı gibidir,Giderek öğle güneşinin parlaklığına erişir.
19Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
19Kötülerin yoluysa zifiri karanlık gibidir,Neden tökezlediklerini bilmezler.
20Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
20Oğlum, sözlerime dikkat et,Dediklerime kulak ver.
21Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
21Aklından çıkmasın bunlar,Onları yüreğinde sakla.
22Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
22Çünkü onları bulan için yaşam,Bedeni için şifadır bunlar.
23Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
23Her şeyden önce de yüreğini koru,Çünkü yaşam ondan kaynaklanır.
24Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
24Yalan çıkmasın ağzından,Uzak tut dudaklarını sapık sözlerden.
25Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
25Gözlerin hep ileriye baksın,Dosdoğru önüne!
26Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
26Gideceğin yolu düzle,O zaman bütün işlerin sağlam olur.
27Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
27Sapma sağa sola,Ayağını kötülükten uzak tut.