¹Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

¹Ne zamana dek, ya RAB,Sonsuza dek mi beni unutacaksın?Ne zamana dek yüzünü benden gizleyeceksin?

²Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou?

²Ne zamana dek içimde tasa,Yüreğimde hep keder olacak?Ne zamana dek düşmanım bana üstün çıkacak?

³Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?

³Gör halimi, ya RAB, yanıtla Tanrım,Gözlerimi aç, ölüm uykusuna dalmayayım.

⁴Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti,

⁴Düşmanlarım, ‹‹Onu yendik!›› demesin,Sarsıldığımda hasımlarım sevinmesin.

⁵A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl.

⁵Ben senin sevgine güveniyorum,Yüreğim kurtarışınla coşsun.

⁶Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém; zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.

⁶Ezgiler söyleyeceğim sana, ya RAB,Çünkü iyilik ettin bana.