1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
1Ya RAB, sınayıp tanıdın beni.
2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
2Oturup kalkışımı bilirsin,Niyetimi uzaktan anlarsın.
3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
3Gittiğim yolu, yattığım yeri inceden inceye elersin,Bütün yaptıklarımdan haberin var.
4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
4Daha sözü ağzıma almadan,Söyleyeceğim her şeyi bilirsin, ya RAB.
5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
5Beni çepeçevre kuşattın,Elini üzerime koydun.
6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
6Kaldıramam böylesi bir bilgiyi,Başa çıkamam, erişemem.
7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
7Nereye gidebilirim senin Ruhundan,Nereye kaçabilirim huzurundan?
8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
8Göklere çıksam, oradasın,Ölüler diyarına yatak sersem, yine oradasın.
9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
9Seherin kanatlarını alıp uçsam,Denizin ötesine konsam,
10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
10Orada bile elin yol gösterir bana,Sağ elin tutar beni.
11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
11Desem ki, ‹‹Karanlık beni kaplasın,Çevremdeki aydınlık geceye dönsün.››
12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
12Karanlık bile karanlık sayılmaz senin için,Gece, gündüz gibi ışıldar,Karanlıkla aydınlık birdir senin için.
13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
13İç varlığımı sen yarattın,Annemin rahminde beni sen ördün.
14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
14Sana övgüler sunarım,Çünkü müthiş ve harika yaratılmışım.Ne harika işlerin var!Bunu çok iyi bilirim.
15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
15Gizli yerde yaratıldığımda,Yerin derinliklerinde örüldüğümde,Bedenim senden gizli değildi.
16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
16Henüz döl yatağındayken gözlerin gördü beni;Bana ayrılan günlerin hiçbiri gelmeden,Hepsi senin kitabına yazılmıştı.
17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
17Hakkımdaki düşüncelerin ne değerli, ey Tanrı,Sayıları ne çok!
18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
18Kum tanelerinden fazladır saymaya kalksam.Uyanıyorum, hâlâ seninleyim.
19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
19Ey Tanrı, keşke kötüleri öldürsen!Ey eli kanlı insanlar, uzaklaşın benden!
20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
20Çünkü senin için kötü konuşuyorlar,Adını kötüye kullanıyor düşmanların.
21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
21Ya RAB, nasıl tiksinmem senden tiksinenlerden?Nasıl iğrenmem sana başkaldıranlardan?
22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
22Onlardan tümüyle nefret ediyor,Onları düşman sayıyorum.
23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
23Ey Tanrı, yokla beni, tanı yüreğimi,Sına beni, öğren kaygılarımı.
24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
24Bak, seni gücendiren bir yönüm var mı,Öncülük et bana sonsuz yaşam yolunda!