¹Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

¹Yüksek sesle yakarıyorum RABbe,Yüksek sesle RABbe yalvarıyorum.

²Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

²Önüne döküyorum yakınmalarımı,Önünde anlatıyorum sıkıntılarımı.

³Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

³Bunalıma düştüğümde,Gideceğim yolu sen bilirsin.Tuzak kurdular yürüdüğüm yola.

⁴Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

⁴Sağıma bak da gör,Kimse saymıyor beni,Sığınacak yerim kalmadı,Kimse aramıyor beni.

⁵Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

⁵Sana haykırıyorum, ya RAB:‹‹Sığınağım,Yaşadığımız bu dünyada nasibim sensin›› diyorum.

⁶K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

⁶Haykırışıma kulak ver,Çünkü çok çaresizim;Kurtar beni ardıma düşenlerden,Çünkü benden güçlüler.

⁷Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

⁷Çıkar beni zindandan,Adına şükredeyim.O zaman doğrular çevremi saracak,Bana iyilik ettiğin için.