1Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
1Seni çağırıyorum, ya RAB, yardımıma koş!Sana yakarınca sesime kulak ver!
2Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.
2Duam önünde yükselen buhur gibi,El açışım akşam sunusu gibi kabul görsün!
3Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
3Ya RAB, ağzıma bekçi koy,Dudaklarımın kapısını koru!
4Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
4Yüreğim kötülüğe eğilim göstermesin,Suç işleyenlerin fesadına bulaşmayayım;Onların nefis yemeklerini tatmayayım.
5Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
5Doğru insan bana vursa, iyilik sayılır,Azarlasa, başa sürülen yağ gibidir,Başım reddetmez onu.Çünkü duam hep kötülere karşıdır.
6Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
6Önderleri kayalardan aşağı atılınca,Dinleyecekler tatlı sözlerimi.
7Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.
7Sabanla sürülüp yarılmış toprak gibi,Saçılmış kemiklerimiz ölüler diyarının ağzına.
8Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
8Ancak gözlerim sende, ey Egemen RAB,Sana sığınıyorum, beni savunmasız bırakma!
9Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
9Koru beni kurdukları tuzaktan,Suç işleyenlerin kapanlarından.
10Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
10Ben güvenlik içinde geçip giderken,Kendi ağlarına düşsün kötüler.