1Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
1Ya RAB, benimle uğraşanlarla sen uğraş,Benimle savaşanlarla sen savaş!
2Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
2Al küçük kalkanla büyük kalkanı,Yardımıma koş!
3Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
3Kaldır mızrağını, kargını beni kovalayanlara,‹‹Seni ben kurtarırım›› de bana!
4Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
4Canıma kastedenler utanıp rezil olsun!Utançla geri çekilsin bana kötülük düşünenler!
5Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
5Rüzgarın sürüklediği saman çöpüne dönsünler,RABbin meleği artlarına düşsün!
6Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
6Karanlık ve kaygan olsun yolları,RABbin meleği kovalasın onları!
7Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
7Madem neden yokken bana gizli ağlar kurdular,Nedensiz çukur kazdılar,
8Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
8Başlarına habersiz felaket gelsin,Gizledikleri ağa kendileri tutulsun,Felakete uğrasınlar.
9Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
9O zaman RABde sevinç bulacağım,Beni kurtardığı için coşacağım.
10A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
10Bütün varlığımla şöyle diyeceğim:‹‹Senin gibisi var mı, ya RAB,Mazlumu zorbanın elinden,Mazlumu ve yoksulu soyguncudan kurtaran?››
11Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
11Kötü niyetli tanıklar türüyor,Bilmediğim konuları soruyorlar.
12Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
12İyiliğime karşı kötülük ediyor,Yalnızlığa itiyorlar beni.
13Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
13Oysa onlar hastalanınca ben çula sarınır,Oruç tutup alçakgönüllü olurdum.Duam yanıtsız kalınca,Bir dost, bir kardeş yitirmiş gibi dolaşırdım.Kederden belim bükülürdü,Annesi için yas tutan biri gibi.
14Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15Ama ben sendeleyince toplanıp sevindiler,Toplandı bana karşı tanımadığım alçaklar,Durmadan didiklediler beni.
15Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16Tanrıtanımaz, alaycı soytarılar gibi,Diş gıcırdattılar bana.
16S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17Ne zamana dek seyirci kalacaksın, ya Rab?Kurtar canımı bunların saldırısından,Hayatımı bu genç aslanlardan!
17Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18Büyük toplantıda sana şükürler sunacağım,Kalabalığın ortasında sana övgüler dizeceğim.
18I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19Sevinmesin boş yere bana düşman olanlar,Göz kırpmasınlar birbirlerineNedensiz benden nefret edenler.
19Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20Çünkü barış sözünü etmez onlar,Kurnazca düzen kurarlar ülkenin sakin insanlarına.
20Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21Beni suçlamak için ağızlarını ardına kadar açtılar:‹‹Oh! Oh!›› diyorlar, ‹‹İşte kendi gözümüzle gördük yaptıklarını!››
21Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22Olup biteni sen de gördün, ya RAB, sessiz kalma,Ya Rab, benden uzak durma!
22Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23Uyan, kalk savun beni,Uğraş hakkım için, ey Tanrım ve Rabbim!
23Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24Adaletin uyarınca haklı çıkar beni, ya RAB, Tanrım benim!Gülmesinler halime!
24Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25Demesinler içlerinden:‹‹Oh! İşte buydu dileğimiz!››,Konuşmasınlar ardımdan:‹‹Yedik başını!›› diye.
25Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26Utansın kötü halime sevinenler,Kızarsın yüzleri hepsinin;Gururla karşıma dikilenlerUtanca, rezalete bürünsün.
26Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27Benim haklı çıkmamı isteyenler,Sevinç çığlıkları atıp coşsunlar;Şöyle desinler sürekli:‹‹Kulunun esenliğinden hoşlanan RAB yücelsin!››
27Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28O zaman gün boyu adaletin,Övgülerin dilimden düşmeyecek.
28I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.