1Přednímu zpěváku, Davidův žalm.
1RABbi sabırla bekledim;Bana yönelip yakarışımı duydu.
2Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.
2Ölüm çukurundan,Balçıktan çıkardı beni,Ayaklarımı kaya üzerinde tuttu,Kaymayayım diye.
3A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.
3Ağzıma yeni bir ezgi,Tanrımıza bir övgü ilahisi koydu.Çokları görüp korkacakVe RABbe güvenecekler.
4A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.
4Ne mutlu RABbe güvenen insana,Gururluya, yalana sapana ilgi duymayana.
5Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.
5Ya RAB, Tanrım,Harikaların, düşüncelerin ne çoktur bizim için;Sana eş koşulmaz!Duyurmak, anlatmak istesem yaptıklarını,Saymakla bitmez.
6Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.
6Kurbandan, sunudan hoşnut olmadın,Ama kulaklarımı açtın.Yakmalık sunu, günah sunusu da istemedin.
7Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.
7O zaman şöyle dedim: ‹‹İşte geldim;Kutsal Yazı tomarında benim için yazılmıştır.Ey Tanrım, senin isteğini yapmaktan zevk alırım ben,Yasan yüreğimin derinliğindedir.››
8Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.
9Büyük toplantıda müjdelerim senin zaferini,Sözümü esirgemem,Ya RAB, bildiğin gibi!
9Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.
10Zaferini içimde gizlemem,Bağlılığını ve kurtarışını duyururum,Sevgini, sadakatini saklamam büyük topluluktan.
10Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.
11Ya RAB, esirgeme sevecenliğini benden!Sevgin, sadakatin hep korusun beni!
11Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.
12Sayısız belalar çevremi sardı,Suçlarım bana yetişti, önümü göremiyorum;Başımdaki saçlardan daha çoklar,Çaresiz kaldım.
12Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.
13Ne olur, ya RAB, kurtar beni!Yardımıma koş, ya RAB!
13Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.
14Utansın canımı almaya çalışanlar,Yüzleri kızarsın!Geri dönsün zararımı isteyenler,Rezil olsunlar!
14Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.
15Bana, ‹‹Oh! Oh!›› çekenlerDehşete düşsün utançlarından!
15Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.
16Sende neşe ve sevinç bulsunBütün sana yönelenler!‹‹RAB yücedir!›› desin hepSenin kurtarışını özleyenler!
16Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.
17Bense mazlum ve yoksulum,Düşün beni, ya Rab.Yardımcım ve kurtarıcım sensin,Geç kalma, ey Tanrım!
17Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. [ (Psalms 40:18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. ]