¹Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

¹Karar verdim: ‹‹Adımlarıma dikkat edeceğim,Dilimi günahtan sakınacağım;Karşımda kötü biri oldukça,Ağzıma gem vuracağım.››

²Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

²Dilimi tutup sustum,Hep kaçındım konuşmaktan, yararı olsa bile.Acım alevlendi,

³Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

³Yüreğim tutuştu içimde,Ateş aldı derin derin düşünürken,Şu sözler döküldü dilimden:

⁴Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

⁴‹‹Bildir bana, ya RAB, sonumu,Sayılı günlerimi;Bileyim ömrümün ne kadar kısa olduğunu!

⁵Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

⁵Yalnız bir karış ömür verdin bana,Hiç kalır hayatım senin önünde.Her insan bir soluktur sadece,En güçlü çağında bile. |iSela

⁶Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

⁶‹‹Bir gölge gibi dolaşır insan,Boş yere çırpınır,Mal biriktirir, kime kalacağını bilmeden.

⁷Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

⁷‹‹Ne bekleyebilirim şimdi, ya Rab?Umudum sende.

⁸Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

⁸Kurtar beni bütün isyanlarımdan,Aptalların hakaretine izin verme.

⁹A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

⁹Sustum, açmayacağım ağzımı;Çünkü sensin bunu yapan.

¹⁰Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

¹⁰Uzaklaştır üzerimden yumruklarını,Tokadının altında mahvoldum.

¹¹Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

¹¹Sen insanı suçundan ötürüAzarlayarak yola getirirsin,Güve gibi tüketirsin sevdiği şeyleri.Her insan bir soluktur sadece. |iSela

¹²Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

¹²‹‹Duamı işit, ya RAB,Kulak ver yakarışıma,Gözyaşlarıma kayıtsız kalma!Çünkü ben bir garibim senin yanında,Bir yabancı, atalarım gibi.

¹³Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

¹³Uzaklaştır üzerimden bakışlarını,Göçüp yok olmadan mutlu olayım!››